„Bohatí nedemonstrují“ aneb Pro ropu je největším rizikem Irán

Nepokoje v Tunisu a Egyptě, odkud se napětí rozšířilo i na Arabský poloostrov a do Libye, se v uplynulých týdnech staly jedním z nejžhavějších témat, které mělo značný dopad také na situaci na finančních trzích. To platí především o cenách ropy, které jen v minulém měsíci vystoupaly o 10 % až na současných 115 dolarů za barel (Brent). Ještě koncem února se přitom ropa krátce vyšplhala až na 120 dolarů.

Prudký růst cen ropy je spojen především s obavami, že by nepokoje mohly eskalovat především v Arabských zemích, které jsou hlavními světovými exportéry ropy. Dosud se totiž z opravdu velkých ropných exportérů situace dramaticky zhoršila pouze v Libyi, jejíž výpadek produkce jsou ale země OPECu bez větších komplikací schopny samy nahradit. Již od ledna se však situace zhoršuje také v Bahrainu, malém ostrovním státečku, nacházejícím se jen pár desítek kilometrů od největších ropných polí světa, které jsou zdrojem více než poloviny veškeré produkce Saudské Arábie. Je to přitom právě Saudská Arábie, největší světový exportér a země, která vyváží tři čtvrtiny své produkce (7,32 mil. barelů/den), kterou v lednu a začátkem února zmítaly neobvykle silné nepokoje. 

Na rozdíl od Egypta a Tunisu si však Saudská Arábie může dovolit své občany „uplácet“, což je pravděpodobně také hlavní důvod, proč se tamní sociální napětí zatím stále daří držet pod pokličkou.

Abdullah bin Abdul-Aziz předvedl uplácení v praxi

Jak toto uplácení může vypadat v praxi, předvedl v minulém měsíci Saudský král Abdullah bin Abdul-Aziz. Ten, po dlouhém zotavování po operaci zad a po svém návratu do země, představil 19 opatření, která by měla přispět ke zmírnění sociálního napětí. Pro tento účel bude uvolněno 36 miliard dolarů, ze kterých by mělo být financováno například zvýšení sociálních dávek, nebo platů zaměstnanců ve státní správě.

Král Abdullah následoval jen s několikatýdenním zpožděním Kuvajtského šejka Sabah Al-Ahmad Al-Sabaha, který v lednu rozhodnul o tom, že každý rodilý Kuvajťan obdrží jednorázovou finanční odměnu ve výši 1 000 dinárů (3 500 dolarů) a jídlo zdarma na 13 měsíců. Saudská Arábie i Kuvait si tuto politiku díky obrovským zásobám ropy bezpochyby mohou dovolit. Jak jsou na tom ale ostatní státy v regionu? 

Graf: Počet obyvatel v mil.

Největší manévrovací prostor se otevírá kuvaitským šejkům

Graf výše a další níže zachycují celkový počet obyvatel vybraných zemí, celkovou produkci ropy za den v barelech a přepočet denní produkce ropy na hlavu. Jak je na první pohled patrné, největší manévrovací prostor se v tomto ohledu otevírá skutečně kuvaitským šejkům. Současná produkce ropy v Kuvajtu totiž dosahuje 0,66 barelů na hlavu za den, což je přibližně 104 litrů ropy (barel = 158,99 litrů) a při respektování aktuální ceny kontraktu na Dubajskou ropu (100 USD/barel) tedy 66 dolarů na hlavu každý den. Kuvajt je následován Katarem a Spojenými Arabskými Emiráty (UAE) a až s odstupem Saudskou Arábií.

Graf: Těžba v mil. barel/den

Na zcela opačném konci žebříčku je z velkých ropných producentů Irán, jehož denní produkce ropy na hlavu dosahuje díky početné populaci pouhých 0,05 barelu. V tomto ohledu to proto nejsou ani tak Arabské země, ale právě Irán, který může být potenciálně největším rizikem pro další eskalaci napětí na trhu s ropou. Nástroje, kterými může islámský stát zabránit šířícím se nepokojům, jsou totiž téměř výhradně represivního charakteru. Jedná se o stejné nástroje, jaké byly použity v Tunisu a Egyptě, tedy ve dvou zemích, ze kterých tamní dlouholetí prezidenti před rozvášněným davem demonstrantů raději uprchli neznámo kam. 

Graf:Barel per capita

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.