Konec roku: Přesun investorů k akciovým fondům!

...skupina (početně větší) těch méně šťastných. Není trh, komodita nebo jakákoliv jiná investice, kde by všichni vydělávali (pomiňme arbitrážní obchody). Vydělat se snaží všichni, ne všem se to ale daří. Velcí i drobní investoři mají k dispozici stejné informace, ne každý ale umí s informacemi nakládat tím správným způsobem. Dnes si nebudeme všímat složitých analýz a vynecháme všechny důležité zprávy a informace, které ceny instrumentů ovlivňují. Podíváme se na dva základní ukazatele. Inflaci a vývoj směnných kurzů. Nic neovlivňuje totiž život investora více, než právě vývoj inflace a směnných kurzů.

Ještě si určitě vzpomenete na minulý rok, kdy kurz eura vůči dolaru dosáhl tzv. "parity", tedy tyto dvě měny bylo možné směnit v poměru 1:1. Dlouhou dobu se spekulovalo, hodně se počítalo, analyzovalo a psalo jestli je kurz reálný, která z měn je silnější, která ekonomika konkurenceschopnější, která má v sobě větší potenciál. Je snadná hodnotit s odstupem času, ale je obtížné predikovat. Situace je taková, že euro se měsíc před koncem loňského roku začalo dolaru vzdalovat a to tak silně, že dnes se euro k dolaru mění v poměru přibližně 1:1,13 a podle některých zpráv by se ke konci roku mohlo dostat až k 1,20. Jak dolar oslabuje k euru, tak podobně oslabuje i ke koruně. Na nákup tisíce dolarů tak potřebujeme "pouhých" 27 835 Kč (ČNB 2.5.03). Z hlediska investorů s investicí v dolarech je to nepříznivá zpráva. Stejně tak nepříznivá je to zpráva i pro vývozce inkasující platby v dolarech. Naše ekonomika je ale svázána spíše s trhem evropským a většina plateb ze zahraničního obchodu tak je realizována v eurech. To k dolaru i k samotné koruně posiluje a tak čeští exportéři za současné situace nemají důvod se bouřit. Situace to není nečekaná ani krátkodobá. Oslabování dolaru bude pokračovat pravděpodobně i v dalších týdnech. Dolarovým exportérům nezbývá, než se zajistit. A turisté? Ty s nákupem dolaru můžou v klidu zatím počkat, kurz bude do léta ještě příjemnější.

Otázkou je, jestli se vyplatí investice např. do fondů (nebo i jiných aktiv) denominovaných v eurech. Z dlouhodobějšího pohledu je taková investice spíše nevýhodná, protože v horizontu let lze spíše předpokládat posilování koruny. Bylo by to pro naší ekonomiku jistě žádoucí. Konvergence kurzová je spolu s inflační jednou z cest přiblížení se ekonomikám zemí EU. Paradoxně nám tady nepřispívá nízká inflace (dokonce krátkodobá deflace). Zhodnocování kurzu ale samozřejmě musí jít ruku v ruce s růstem produktivity. Není ale všechno samozřejmé jak se může zdát. Tempo růstu produktivity je podstatně pomalejší, než by si ekonomové přáli a inflace (tedy právě deflace) je vinou stagnující reformy veřejných financí a s ní spojenými deregulacemi na žalostně nízké úrovni. To sice vítají spotřebitelé denně masírovaní reklamou typu "400 cen trvale sníženo" ne už tak, jak již bylo řečeno ekonomové a vůbec ne centrální bankéři.

Zde se dostáváme k poslednímu významnému ukazateli a sice ke klíčovým sazbám ČNB. Také na tomto poli zaznamenáváme rekordy. Klíčové sazby 2T repo, diskont a lombard jsou téměř u dna svých možností. Tato situace podle ekonomů nebude mít také dlouhého trvání a už od léta se můžeme dočkat obratu v trendu. Sazby do konce roku určitě vzrostou. S nimi také sazby půjček, vč. Hypoték a spotřebitelských úvěrů. Hned nás jistě napadne: Je tedy teď ta správná doba pro hypotéku s dlouhou fixací sazby? Zdá se že ano. A co investoři dluhopisových fondů? Pro ně nemáme příznivou zprávu. Výnos dluhopisů daný jejich vnitřní hodnotou vždy s rostoucími sazbami klesá! Koncem roku se tak můžeme dočkat výrazně nižších výnosů než v roce 2002. To by mohlo dát do pohybu opět velké masy investorů přesouvajících prostředky z nízkoúročených peněžních a dluhopisových fondů směrem k dlouhodobě perspektivnějším, tedy k akciovým.