Také v červenci na devizovém trhu pokračovalo velmi nervózní obchodování. Rozšíření dluhové nákazy až na samé jádro eurozóny (Španělsko, Itálie), slabá data ze Spojených států, která obchodníky dál utvrdila v tom, že americká ekonomika prudce zpomaluje, to vše v kombinaci se zdlouhavým vyjednáváním o navýšení dluhového stropu v USA, byly hlavními tématy
Právě v červenci totiž začaly vyplouvat na povrch problémy americké ekonomiky. Ta zatím není schopna vytvářet dostatek pracovních míst, na což začíná reagovat také americká centrální banka (Fed). Její šéf, Ben Bernanke, proto ve svém pravidelném projevu na půdě americké Sněmovny reprezentantů v polovině července naznačil, že v případě, že ekonomika neporoste dostatečně na to, aby růst přispíval ke snižování míry nezaměstnanosti, mohl by Fed přijít s dalším monetárním stimulem. S tím posledním, přitom americká centrální banka skoncovala teprve v červnu, kdy během osmi měsíců nakoupila státní dluhopisy za 600 miliard dolarů. Obavy z toho, že by Fed mohl začít s dalšími nákupy, tak byly hlavním důvodem výprodejů, kterými si americká měna procházela od poloviny měsíce a které ještě nabraly na intenzitě poté, co z USA přišly výsledky HDP. Podle těch totiž největší světová ekonomika v 2Q rostla pouze o 1,3 %. Ještě před pár měsíci přitom trh počítal s tím, že bude tempo jejího růstu dvojnásobné.
Euro pod tlakem dluhové krize
I přes veskrze špatná data z USA ale americká měna nakonec minulý měsíc dokázala na páru s eurem uzavřít silnější na ceně 1,45 EURUSD. Důvodem byla nekončící dluhová krize v eurozóně, která vstoupila do zcela nového stádia. Zatímco se ještě v první polovině roku týkala především trojice relativně malých zemí (Řecko, Irsko, Portugalsko), v červenci se k této trojici přidaly i dvě těžké váhy – Itálie a Španělsko. Výnosy z italských a španělských dluhopisů se vyhouply poprvé od vstupu obou zemí do eurozóny nad hranici 6 %. To je komplikací především pro Itálii, třetího největšího dlužníka na světě, který již nyní platí na úrocích částku vyšší, než činí rozpočtový deficit země za celý rok 2011.
Švýcarský frank – papírové zlato
Kombinace špatných zpráv z USA i eurozóny tak znovu prospívala především švýcarskému franku – měně, která k euru i dolaru v červenci navýšila svá historická maxima a která jako jediná dokázala držet v červenci dech se zlatem. Na páru s dolarem frank zpevnil během minulého měsíce o skokových 7,7 %, zatímco k euru si připsal 8,6 %. Od začátku roku již frank zpevnil k oběma měnám o 17,9 % resp. 12,8 %, a jeho dlouhodobý růst je jasným důkazem toho, jak škodlivý dopad má měnová politika Fedu a stále nevyřešená dluhová krize v eurozóně na obě hlavní světové měny.
Frank i nadále těží ze zdravé fiskální politiky (Švýcarsko hospodaří s přebytkovým rozpočtem a snižuje veřejný dluh), zdravého hospodářského růstu, který jde ruku v ruce s nízkou nezaměstnaností a především z konzervativní měnové politiky Švýcarské centrální banky, která se nepouštěla do podobných experimentů, jako Fed, ECB, nebo Bank of England. Tyto příznivé fundamenty by franku měly zajistit dostatečně příznivé prostředí k tomu, aby v růstu pokračoval i v dalších měsících, a to bez ohledu na jeho aktuální překoupenost.
Koruna zatím nejbezpečnější měnou regionu
Česká měna patřila v minulém měsíci mezi ty úspěšnější. Zatímco na páru s eurem si svou cenu dokázala podržet a zůstala poblíž 16,80 CZK za dolar, k euru zpevnila o 0,7 % až na 24,13 CZK. Skutečnost, že si koruna dokázala svou cenu podržet a dokonce i mírně růst na páru s eurem i během takto nervózního měsíce, svědčí o tom, že investoři českou měnu stále vnímají jako jednu z bezpečnějších. To platí pro korunu především v porovnání s ostatními regionálními měnami. Poměrně výrazného růstu se totiž koruna dočkala jak vůči polskému zlotému (+1,06 %), tak vůči maďarskému forintu (+2,07 %).
Graf: Vývoj vybraných měnových párů v uplynulých 12 měsících
Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.