Švýcarský frank. Papírové zlato mezi měnami

Ještě v polovině loňského roku se jedno euro prodávalo za 1,40 franku. Na tuto úroveň se frank dostal krátce poté, co Švýcarská centrální banka (SNB) hodila ručník do ringu a přestala intervenovat ve prospěch jeho oslabování. Tím udržovala frank na uzdě jen několik málo měsíců, i to však stačilo, aby během této doby navýšila devizové rezervy více než pětinásobně až na 220 miliard franků, což představuje přibližně 40 % švýcarského HDP. Konec intervencí, jejichž neúspěch byl zcela zjevný, posléze uvolnil prostor spekulacím na další růst franku, který se začátkem tohoto měsíce krátce přiblížil až nadosah parity (1:1) k euru.

Ještě razantnějším růstem si ale frank procházel během stejné doby na páru s americkým dolarem. Zatímco v polovině minulého roku stál jeden dolar přibližně 1,17 franku, začátkem srpna, kdy trhy zachvátily panické výprodeje na akciových trzích, krátce atakoval hranici 70 centů za dolar. Frank patří v tomto roce k jednoznačně nejsilnějším měnám na světě a zdá se, že je i do budoucna předurčen k dalšímu posilování.

Současná situace na finančních trzích švýcarské měně prospívá

Důvodů je několik. Švýcarsko patří mezi 20 největších ekonomik světa, frank je jednou z nejvíce obchodovaných měn, švýcarská ekonomika je na tom až nezvykle dobře, vláda hospodaří s přebytkovým rozpočtem a především, tamní centrální banka se nepouštěla do podobných experimentů, jako tomu bylo v případě Fedu, Bank of England, nebo Evropské centrální banky. Připočteme-li obrovské zlaté rezervy, kterými Švýcarsko disponuje, není divu, že je to právě frank, k němuž investoři v posledních měsících inklinují, jako k velmi bezpečné investici.

Současná situace na finančních trzích tak švýcarské měně prospívá. V minulých dnech však frank začal podstatnou část ze svých ztrát odevzdávat zpět. Do cesty se totiž opět postavila švýcarská centrální banka, které se silným frankem začíná docházet trpělivost.

Intervence nezabraly 

SNB v minulých týdnech již několikrát vyjádřila znepokojení nad kurzem domácí měny, který označuje jako „masivně nadhodnocený“. Ke slovní intervenci se začátkem srpna přidala i intervence měnověpolitická, když snížila úrokové sazby téměř na nulu (0,05 %) a začala banky zaplavovat čerstvou likviditou.

Ani to však nestačilo, a tak v zoufalé snaze zabránit dalšímu zpevňování franku, SNB dokonce naznačila, že by mohla po roce začít opět řídit kurz domácí měny. Připustil to viceguvernér SNB, Thomas Jordan, podle kterého je ve hře široká paleta možností, včetně dočasného zavěšení švýcarské měny na euro. Právě v reakci na jeho slova a následné schůzky představitelů SNB se švýcarskými politiky frank oslabil z rekordních úrovní a během několika málo dnů ztratil jen na páru s eurem více než deset centů. Mluvit o intervenci a skutečně intervenovat jsou však dvě zcela odlišné věci.

Nadějná měna

Obří akumulace devizových rezerv z roku 2010, a následné zpevnění franku, způsobilo Švýcarské centrální bance jen v prvním pololetí ztrátu ve výši 10,8 miliard franků, což bylo čtyřikrát více, než během stejného období minulého roku. Pokud by SNB rozhodla, že zavěsí domácí měnu pevně na euro, riskuje, že její devizové rezervy a potenciální ztráty banky mohou dále nabobtnat. Je proto velmi pravděpodobné, že SNB nakonec k zavěšení domácí měny na euro nepřistoupí, což může dát obchodníkům zelenou k dalším nákupům švýcarské měny. Ta by proto mohla zůstat i nadále měnou s největším růstovým potenciálem ať už se to švýcarské centrální bance líbí, nebo ne.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.