Dlouhodobý vývoj od roku 1912 ukazuje, že návratnost akcií upravená o inflaci dosahuje 6,6 %. Analytici i investoři by se nyní měli ptát, jak může být tato návratnost dosažena i v budoucnu. Kult akcií totiž postupně umírá. Pokud se podíváme na posledních deset, dvacet či třicet let, zjistíme, že dlouhodobé vládní dluhopisy byly bezpečnější a navíc i výnosnější investicí. Následující graf ukazuje dlouhodobou návratnost akcií a porovnává ji s dluhopisy. Dlouhodobá návratnost akcií ve výši 6,6 % (někdy nazývaná podle profesora financí Jeremyho Siegela Siegelova konstanta) ale s ohledem na fundament budí dojem Ponzi schématu. Růst reálného HDP totiž v dlouhém období dosahuje jen 3,5 %. Jak tedy může jeden segment ekonomiky - akcionáři - soustavně získávat na úkor ostatních? Pokud by podobný stav trval dalších sto let, patřilo by akcionářům veškeré bohatství světa! Ti, kteří stále věří kultu akcií, se ovšem nadále obracejí k minulému vývoji.
Dlouhodobý vývoj od roku 1912 ukazuje, že návratnost akcií upravená o inflaci dosahuje 6,6 %. Analytici i investoři by se nyní měli ptát, jak může být tato návratnost dosažena i v budoucnu. Kult akcií totiž postupně umírá. Pokud se podíváme na posledních deset, dvacet či třicet let, zjistíme, že dlouhodobé vládní dluhopisy byly bezpečnější a navíc i výnosnější investicí. Následující graf ukazuje dlouhodobou návratnost akcií a porovnává ji s dluhopisy. Dlouhodobá návratnost akcií ve výši 6,6 % (někdy nazývaná podle profesora financí Jeremyho Siegela Siegelova konstanta) ale s ohledem na fundament budí dojem Ponzi schématu. Růst reálného HDP totiž v dlouhém období dosahuje jen 3,5 %. Jak tedy může jeden segment ekonomiky - akcionáři - soustavně získávat na úkor ostatních? Pokud by podobný stav trval dalších sto let, patřilo by akcionářům veškeré bohatství světa! Ti, kteří stále věří kultu akcií, se ovšem nadále obracejí k minulému vývoji.