Společnost New World Resources, jejíž těžba se skládá přibližně z poloviny právě z energetického uhlí, letos prodává za ceny kolem 74 eur za tunu, čili v přepočtu 96 dolarů za tunu. V posledních třech letech byla její průměrná prodejní cena o nějakých dvacet procent pod benchmarkem, vzhledem k rozdílnému kvalitativnímu mixu a specifickým podmínkách na středoevropském trhu.
NWR má vysoké produkční náklady
Současný vývoj znamená, že letošní cena uhlí (NWR má roční cenové kontrakty) je již na úrovni tržní ceny. To je pochopitelně problém pro vyjednávání o cenách na příští rok. Nízké ceny na světovém trhu, slabý ekonomický růst a nadprůměrné zásoby uhlí v regionu – to nejsou dobré podmínky pro dosažení dobré ceny.
Situace je o to složitější, že NWR má vysoké produkční náklady – vytěžit jednu tunu uhlí stojí NWR přibližně tolik, kolik nyní tuna energetického uhlí stojí na trhu. NWR tak bude na straně jedné těžko hledat argumenty pro alespoň udržení letošních cen, na straně druhé si nemůže dovolit jít s cenou výrazně níže. I proto, že ceny koksovatelného uhlí, tedy typicky dražší komodity, která v minulosti tvořila zisk NWR, jsou nyní pod stejně silným tlakem jako ceny uhlí energetického.
Graf: Vývoj cen energetického uhlí
Zdroj: ThomsonReuters, NWR, CYRRUS.
Lze očekávat růst ceny uhlí?
Jednání o cenách energetického uhlí mezi NWR a jeho klíčovými odběrateli (např. Dalkia, ČEZ, Verbund) probíhá typicky na přelomu roku. Je šance, že se do té doby ceny uhlí zvýší? Podle mého názoru ano, alespoň to světlo na konci tunelu začíná mít konečně reálnější obrysy.
Převis nabídky uhlí na trhu zatím sice není minulostí, přesto lze pozorovat určité náznaky zlepšení situace. Tím prvním je skutečnost, že konečně dochází ke snížení produkce, a to především v Číně. Dle neoficiálních údajů tam bylo odstaveno až 300 mil. tun kapacit, což představuje přibližně 7 % celkové čínské produkce a pro srovnání více, než se těží v celé Austrálii. Produkce se snižuje také v Indii, Indonésii a některých dalších zemích. K tomu si připočtěme jeden, pro trh s energetickým uhlím důležitý, faktor: sezónnost. Vše nasvědčuje tomu, že proces snižování zásob uhlí v elektrárnách je u konce a s nástupem zimy na severní polokouli by měla poptávka začít opět růst. Poslední meteorologické zprávy hovoří o tom, že bychom mohli zažít nadprůměrně chladnou zimu, což platí zvláště pro USA.
Brzký nástup zimy by mohl pomoci
Aby NWR udrželo cenu energetického uhlí pro příští rok na úrovni roku letošního, bude podle mě potřeba, aby cena uhlí na trhu vzrostla v příštích dvou až třech měsících ze současných úrovní alespoň o 15 až 20 procent. Nereálné to jistě není, zvláště pokud bychom se dočkali pomoci rychlého příchodu zimy do Evropy a USA. Bohužel je to jen jeden díl skládačky, která rozhodne o tom, jak se bude v příštím roce z pohledu hospodaření dařit NWR.
Trh s koksovatelným uhlím zažil v posledních kvartálech ještě dramatičtější propad a pro NWR nesporně bolestivější. Ceny dohodnuté na čtvrtý letošní kvartál jsou na trhu kolem 130 až 135 EUR/t, což v praxi znamená, že průměrná prodejní cena NWR by mohla klesnout k 110 EUR/t ze současných 129 EUR/t (výslednou kvartální cenu budeme znát v průběhu druhé části října). A to je již úroveň, která pro NWR znamená ztrátové hospodaření. Všeobecně se sice předpokládá, že ceny se v příštím roce vrátí alespoň k úrovním kolem 200 USD/t, což je nicméně i tak na hranici zisku/ztráty pro NWR. A pokud pomineme případné přírodní či jiné katastrofy, které v minulosti cenám uhlí mnohokrát pomohly, rizika jsou stále spíše na negativní straně. Známky možné stabilizace a mírného zlepšení na trhu s uhlím by tak sice měly znamenat omezený prostor pro další pokles akcií NWR, výhledy pro příští rok však i tak zůstávají nepříznivé.
Autor článku je hlavním analytikem společnosti Cyrrus.