Fiskální útes v USA: Černá labuť na obzoru?

S blížícím se koncem roku je o fiskálním útesu slyšet čím dál více. Téměř nikdo ale nečeká, že by k němu mohlo dojít. I když zkušenosti ze sedmi měsíců trvajícího rozpočtového provizoria z přelomu let 2010/2011 jsou varováním. Základní podmínky Černé labuti jsou ovšem splněny.

Nejen úspory, ale také zvýšení daní

Fiskálním útesem se nazývá situace, kdy na konci letošního roku vyprší platnost snížených daňových sazeb, programů na podporu zaměstnanosti a dalších aktivit, kterými se americká vláda už dlouhé roky snaží podporovat ekonomický růst. Zvýšené rozpočtové příjmy by doprovodilo také snižování rozpočtových výdajů. Dopad souhrnu těchto opatření na rozpočet odhaduje Rozpočtová komise kongresu na 600 miliard dolarů, neboli polovinu rozpočtového schodku USA.

Pozitivní snižování tempa zadlužení je však doslova přebito očekávaným negativním vlivem na ekonomiku. Zvýšení přímých daní by se dotklo prakticky všech skupin zaměstnanců. Vzrostly by také daně z kapitálových výnosů a další. Podle Rozpočtové komise by se ekonomika v následujícím roce propadla o 2,9 % a nezaměstnanost by vystoupala na 9,1 %. To by znamenalo recesi s více než 2 miliony nových nezaměstnaných.

Problém dočasných opatření na podporu ekonomiky se táhne už od vlády prezidenta Bushe a republikánského senátu, který už v roce 2001 schválil nestandardními opatřeními daňové úlevy na dalších deset let. V roce 2010 se pak prezident Obama dohodl s republikány na prodloužení daňových výhod o dva roky společně se schválením dalších programů na podporu zaměstnanosti a daňových úlev pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

Paradox fiskálního útesu

Rozporuplnost fiskálního útesu vyplývá z jeho úsporného efektu, v jádru dobrém směru vývoje veřejných financí, který snižuje pravděpodobnost dluhových problémů evropského typu v budoucnosti. Z pohledu úspor by mohl být pád z fiskálního útesu pro USA příznivý. Nepříznivá je však struktura snižování schodku rozpočtu, která by primárně pramenila ze zvýšení daní a ne ze snižování výdajů. Nepříznivý efekt by se rychle projevil na soukromé spotřebě a daňové výnosy by rychle zamířily dolů, stejně jako se v současnosti děje v některých evropských zemích.

Ekonomiky v Evropě si navykly na levné peníze do té míry, že pouhé snižování zadlužení znamená zásadní problém pro růst i zaměstnanost. A právě fiskální útes je důkazem, že Spojené státy směřují podobnou cestou. Snížení tempa zadlužování na polovinu by znamenalo hlubokou recesi. Schodek rozpočtu v letošním fiskálním roce dosáhl 7 % HDP, v minulém 8,7 % a v roce 2010 se vyšplhal až na 9 %. Průměrný schodek rozpočtu v eurozóně v minulém roce 4,1 % byl tak jen slabým odvarem. Nabízí se otázka, jak by se dařilo americké ekonomice, pokud by vláda hospodařila s průměrným schodkem zemí eurozóny. Pravděpodobně by tam situace byla stejně tristní jako v Evropě.

O bezproblémové zadlužování se stará FED

Očekávané prodloužení stimulů a daňových úlev do dalších let by však také snížilo tlak na jakékoli úspory. Zvláště pak v situaci, kdy si Spojené státy půjčují za nejnižší úroky v historii. Desetiletý dluhopis nese v současnosti požadovaný úrok 1,68 %. Ještě před krizí v roce 2007 se požadované úroky dostaly i přes 5 %. A nemusejí se bát ani o poptávku, neboť americká centrální banka FED nakupuje téměř dvě třetiny nových dluhopisů (2011). Dlouhodobá neudržitelnost této situace je nabíledni, zatím však platí okřídlený citát ze Švejka:  „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze!“, ovšem s tou výjimkou, že nepůjčují lidi, ale tiskne FED.

Pád nepřijde, asi

Pád USA z fiskálního útesu by poškodil jak samotné Spojené státy, tak také Evropu a zbytek globální ekonomiky. Byl by negativní zprávou jak pro „úsporáře“ a obhájce malého státu, neboť by znamenal mohutné zvýšení daní, tak také pro zastánce velké role státu v ekonomice, protože by zrušil intervencionistické programy Obamovy administrativy. Je také otázkou, co s fiskálním útesem udělají výsledky voleb. Kromě prezidenta se volí celá sněmovna reprezentantů a třetina senátu. Průzkumy ukazují, že by republikáni měli udržet ve sněmovně většinu. V Senátu obhajují demokraté těsnou většinu 53 hlasů s velmi nejistými odhady výsledků.

Pokud by vyhrál současný prezident Obama a obě komory parlamentu by ovládli republikáni, dohoda by byla velmi obtížná a pravděpodobnost pádu z útesu by se výrazně zvýšila. Oba kandidáti se však nechali slyšet, že pád z fiskálního útesu nedopustí, i kdyby ho měli zrušit retroaktivně. Nahrávka Černé labuti přímo na smeč!

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.