Bude Čína i s novým politickým vedením atraktivní investiční destinací?

Peking již v této oblasti udělal první kroky, když rozšířil kurzové pásmo USD/CNY (americký dolar vůči čínskému jüanu), zvýšil strop zahraničních investic do tamních aktiv a dal komerčním bankám více volnosti v rozhodování o výši depozitních a úvěrových sazeb.

Proces liberalizace bankovních úrokových sazeb byl spuštěn již letos na začátku července, čímž čínská centrální banka (People‘s bank of China - PBoC) udělala významný krok vpřed. Tamním komerčním bankám rozšířila manévrovací prostor ve stanovení výše klientských úrokových sazeb. Od té doby mohou banky nabízet až o deset procent jinou než oficiálně stanovenou depozitní sazbu. Větší volnost mají banky i na poli výpůjčných sazeb. Ty se nyní mohou odchýlit až o dvacet procent od úrokové sazby oficiálně stanovené čínskou centrální bankou na rozdíl od předešlých deseti procent. Právě uvolnění politiky depozitních úrokových sazeb znamenalo nejen pro tamní finanční, ale i ekonomický systém obrovskou revoluci.

Atraktivnější úročení vkladů

Uvolnění politiky úrokových sazeb pro čínské občany v praxi znamená, že banka jim může nabídnout až o deset procent vyšší zhodnocení jejích vkladů, než je oficiální výše depozitní úrokové sazby. Navíc tímto krokem PBoC vytvořila základní podmínky pro vznik vzájemně konkurenčních nabídek jednotlivých finančních institucí. Ty se teď mohou předbíhat v tom, která z nich získá nejvíce klientských vkladů.

Vyšší úroky z vkladů by mohly ve finále vést k růstu důchodů hlavně u střední vrstvy. A právě silné koupěschopné obyvatelstvo je budoucností tohoto státu, protože Peking se chce pomalu začít přeorientovávat z proexportně zaměřené ekonomiky více na domácí spotřebu. Tím by pak v budoucnu snížil svoji závislost na poptávce okolitého světa, což je nyní jeho hlavní handicap.

Směrem do klubu vyspělých zemí

Právě podpora střední vrstvy bude pro Čínu v nejbližších letech prioritou, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je zmírnění neekvivalentního rozložení bohatství a důchodu v zemi mezi obyvateli. Druhým je vyhnutí se stejnému osudu jaký postihl některé jihoamerické země. Ty poté co dosáhly určitou ekonomickou úroveň měřenou hrubým národním důchodem na osobu, nejsou schopné se z tohoto stupně vývoje posunout v žebříčku výše. V roce 2011 dosáhla Čína cca 5000 USD hrubého národního důchodu na obyvatele, čímž se řadí mezi rozvojové země. Aby se stala členem klubu vyspělých zemí, musela by být výše tohoto ukazatele alespoň na úrovni 12 000 USD. K tomu aby tohoto čísla docílila, musí primárně zvýšit produktivitu práce a investovat do vývoje nových technologií (ty dosud většinou kopírovala). Vyspělé ekonomiky výše zmíněných pokroků dokázaly díky podpoře soukromého sektoru a konkurenčního prostředí, což se dnes sice pomalu ale začíná v některých oblastech projevovat i v Číně.

Změny se promítnou i na akciovém trhu

Kdyby liberalizace finančního trhu i nadále pokračovala, mohl by na tyto změny začít pozitivně reagovat i tamní akciový trh. Šanghajský akciový index (Shanghai Composite Index) se nyní nachází na úrovni kousek nad 2000 bodů, což je hladina, kde byl naposledy na začátku roku 2009.

Z nového složení čínského komunistického vedení je zřejmé, že v zemi nenastanou radikální změny. Vždyť jde pořád o stát, ve kterém je volná ruka trhu potlačována a hospodářství země řízeno centrálně. Čína je ale nyní pod nátlakem západních velmocí a v důsledku evropské dluhové krize, která snížila poptávku po jejím zboží, nucena pomalu přistupovat k liberalizaci své ekonomiky. V tomto trendu, i když zvolna, by měla i díky novému politickému vedení Čína pokračovat.

Autorka působí jako hlavní analytička ve společnosti Bossa.

BOSSA – Makléřský dům banky ochrany životního prostředí, působí na polském kapitálovém trhu od roku 1995, řadí se tak mezi nejdéle působících brokery v Polsku.