Akciové trhy mají prostor pro další růst

Čím Vás volby v USA nejvíce překvapily?

Domnívám se, že největším překvapením bylo, že republikáni neukořistili žádná další křesla v Senátu. Naopak jich několik ztratili, i když celkově rozložení sil víceméně odpovídá stavu před volbami. Voliči chtěli nejspíš ukázat, že dávají při rozhodování o zásadních otázkách přednost jistému kompromisu před radikalismem v jakékoli podobě.

Jak bude na výsledky voleb reagovat burza?

Domnívám se, že akcie půjdou dolů, a to hned z několika důvodů. Předně jde o sektory, pro něž představuje stávající vláda určité nebezpečí. Týká se to zejména energetických firem, bank a finančních společností, které budou i nadále nejspíš čelit velmi ostrému regulačnímu dohledu, zatímco republikánská vláda by na ně tak přísná být nemusela. Všeobecně převládají obavy z politického selhání tzv. fiskálního útesu (utažení rozpočtové politiky), které se neřeší dostatečně rychle. Propad trhu možná politiky probere, pokud budou brát svou práci dost vážně, a přinutí je co nejrychleji udělat určité kompromisy.

Jak reaguje trh s dluhopisy?

Výnosová křivka amerických státních pokladničních poukázek zatím vysílá smíšené signály. Úvěrová rozpětí (spready) se ještě natolik nerozšířila a rozvíjející se trhy si zatím stojí docela dobře. Proto si navzdory propadu na akciovém trhu myslím, že k žádnému masovému úprku pryč od rizika směrem ke kvalitě nedojde. Klesající výnosy dluhopisů možná naznačují, že pokud se politikům problém fiskálního útesu nepodaří vyřešit, růst bude pomalejší a bude mít nepříznivý dopad na HDP. Dále je tu podle mého názoru ještě jeden faktor týkající se politiky Federálního rezervního systému (Fed), na který je třeba brát zřetel. Spekulovalo se, že kdyby se prezidentem stal Romney, jmenoval by do jeho čela méně přizpůsobivého předsedu, který by zatrhl tipec kvantitativnímu uvolňování. Stávající vláda v něm bude naopak pokračovat.

Co by Fed mohl z výsledku voleb vyvodit?

Dokud panuje taková nejistota kolem fiskálního útesu i dalších klíčových otázek legislativy, jako je reforma zdravotnictví a finančního sektoru (Doddův-Frankův zákon), bude politika Fedu i nadále uvolněná. Nad ekonomikou, která nejeví známky žádného velkého zotavení, totiž stále visí hrozby. Fed se zaměřuje na klesající míru nezaměstnanosti, kterou považuje za ukazatel silnější ekonomiky. V minulosti Fed podle trhů zvedal sazby příliš pozdě právě proto, že se zaměřovaly pouze na míru nezaměstnanosti, která jako ukazatel poněkud pokulhává a klesne až poté, co se ekonomika začne skutečně zotavovat. To samé se může stát i nyní.

Představuje fiskální útes pro hospodářství skutečnou hrozbu?

Pokud se vláda s problémem fiskálního útesu nevypořádá, dojde k přechodnému zpomalení ekonomiky. Já však nevěřím, že by se s ním nevypořádala. Hospodářství se zlepšuje navzdory strachu z fiskálního útesu a výsledků voleb, který panuje v podnikatelské sféře. HDP prozatím neporoste tempem 4 % až 5 %, jako tomu bylo v minulosti, ale spotřebitelské výdaje si stojí dobře a i odhady na poslední čtvrtletí tohoto roku jsou příznivé. HDP by měl meziročně bez problémů růst o 2 až 2,5 %.

Vláda navíc možná zavedení vyšších daní odloží, pokud se dohodne na nové podobě rozpočtu. Ekonomika dostane těžkou ránu pouze v případě, že se jí to v horizontu několika měsíců nepodaří, a vyšší daně začnou platit zpětně. Odsunuty by mohly pravděpodobně být i chystané škrty výdajů na obranu.

Takže by nám tento opožděný účinek neměl vadit?

Do určité míry ne. Domnívám se, že podobný přesah má svůj význam. Firmy jsou už teď nervózní a brzdí své plány. Mám za to, že nebýt nejistoty posledních měsíců, HDP by byl určitě silnější. Vezměte si kapitálové investice. Jsou slabé, přestože se hospodářství zvedá, míra nezaměstnanosti klesá a spotřebitelské výdaje rostou, což je za normálních okolností poněkud zvláštní. Věřím, že to souvisí s nejistotou kolem voleb a jejich výsledkem a také tím, co by mohla přinést daňová a regulační politika.

Mohou tedy hospodářství podpořit sami spotřebitelé?

Poptávka po zboží dlouhodobé spotřeby je zdravá a to je dobré znamení. Dobře si vede například prodej automobilů nebo ještě lépe trh s nemovitostmi, který má na hospodářství výrazný vliv hned na několika frontách, protože když si lidé koupí dům, začnou utrácet i za další věci, jako je nábytek, opravy a další vylepšení.

Samozřejmě nesmíme podcenit důsledky klesajících investic. Na výrobu už dopadl vliv problémů v zahraničí – od krize v Evropě až po zpomalení hospodářského růstu v Asii. Dokud ekonomika nepoběží na plné obrátky, rizika tu budou pořád. Spotřebitelé však podporu poskytovat nepřestanou, firmy zatím nezaznamenaly žádný výrazný propad, ani pokud jde o míru utrácení, ani se masově nepropouští. Věřím, že jakmile se vyřeší hlavní finanční problémy, firmy si začnou více věřit a budou i více utrácet.

Co plyne podle Vašeho názoru z globální makroekonomické strategie?

Ve Spojených státech amerických očekáváme i nadále mírné, avšak trvalé a postupné oživení. Ekonomiky v rozvíjejících se zemích také oživují a myslím, že se brzy dočkáme výsledků, které toto oživení přinese. S problémy se potýká jen Evropa, i když má snad vzhledem k opatřením ECB už to nejhorší z vládní dluhové krize za sebou. V takovém prostředí by společnosti mohly dokázat udržet své marže v dobré kondici. A protože většina firem byla při vedení svých rozvah velmi konzervativní, což potvrzují jejich hotovostní zůstatky a velmi nízký stav investic navzdory hospodářskému oživení v USA, mohou se pyšnit i dobrou bonitou. Výnosová rozpětí (spready) mezi firemními dluhopisy se v průběhu druhé části tohoto roku nadále zužovala a upřímně si myslím, že vzhledem k dalšímu uvolňování monetární politiky, díky kterému se lidé ženou za výnosy, bude tento trend pokračovat. Proto se k firemním dluhopisům budeme přiklánět i nadále.

Mají akcie naději na nějakou další podporu?

Přes veškerá rizika, která nás obklopují, oznámily akcie letos pěkné zisky stejně jako ostatní aktiva, například firemní dluhopisy. Jedním z důvodů je, že ve Spojených státech nakonec k poklesu nedošlo. Akcie by i nadále mohly těžit ze skutečnosti, že většina institucionálních investorů má v porovnání se svými dlouhodobými cíli v akciích žalostně nízkou expozici. Například nadační fondy hlavních amerických univerzit alokovaly do akciových pozic pouhých 10 % či méně svých aktiv. Podle mě je až neuvěřitelné, jak nízkou expozici drží mnoho investorů v USA v akciích, a myslím si, že když se dočkáme lepších ekonomických zpráv a větší stability, budeme stát na prahu stoupajícího akciového trhu.

Ken Taubes pracuje ve společnosti Pioneer Investments