Jaké jsou vyhlídky českých bank pro rok 2013?

Může za to souběh několika faktorů. Když to zjednodušíme, zisk banky ovlivňují tři základní složky: provozní výnosy, provozní náklady a náklady rizika. Provozní výnosy zcela jistě bankám nerostou tak, jak by si představovaly. Většině z nich však ani neklesají: úrokové marže se sice snižují a poplatky ničí konkurenční tlaky a slabý výkon ekonomiky, objem poskytnutých úvěrů však roste. Ne razantně, ale roste. Pokud si vezmeme za příklad Komerční banku (vybírám ji z toho důvodu, že její akcie se obchodují na pražské burze), její čisté provozní výnosy v roce 2008 (kdy dosáhla dosud nejvyššího čistého zisku) dosáhly 33,7 mld. korun, v letošním roce očekávám výnosy „jen“ o necelou miliardu nižší.

Kde udělaly banky velký krok ke zvýšení ziskovosti, jsou provozní náklady. Zvláště v letech 2009 a 2010 se jim podařilo snížit provozní náklady poměrně razantně, opět na příkladu Komerční banky: z 14,5 mld. korun v roce 2008 na 12,7 miliard v roce 2010. Pravdou je, že poté logicky následovala „normalizace“ nákladů – tedy jejich mírný růst z dlouhodobě neudržitelných úrovní. Komerční banka je nyní na necelých 13,5 mld. korun, tedy o miliardu pod úrovní roku 2008. Když to dáme do kontextu s provozními výnosy, vychází nám provozní zisk na úrovni, resp. mírně nad úrovní roku 2008. To rozhodně není špatný výsledek vzhledem k obtížným tržním podmínkám.

Zbývají nám náklady rizika. Ty u většiny bank v posledních letech silně vzrostly jak kvůli ekonomickému útlumu, tak i kvůli odpisům řeckých dluhopisů. V letošním roce, kdy v Evropě řádí recese, však banky paradoxně dosahují nejnižších nákladů rizika za posledních pět let. Důvodem je to, že zatímco nových špatných úvěrů přibývá jen mírným tempem, mnoha bankám se daří získávat zpět již dříve odepsané úvěry. Výsledkem všeho výše uvedeného je to, co jsem zmínil již na začátku: mnohé banky letos dosáhnout historicky rekordního zisku.

Klíčová otázka pro investora se samozřejmě nabízí: mohou banky zisk zvýšit i v příštím roce? A zde již tak optimistický obrázek nenabízím. Zatímco v každém z předešlých let se banky mohly opřít o pomoc některého z výše uvedených faktorů, v příštím roce se zřejmě ocitnou v situaci, kdy z žádné z těchto stran nepřijde významná pomoc. Provozní výnosy nemá co oživit a budou přinejlepším stagnovat, spíše však mírně klesnou (historicky nízké sazby ČNB, konkurenční tlaky, ekonomický útlum). Prostor pro snižování provozních nákladů je velmi omezený a náklady rizika již nebudou v takové míře „uměle“ snižovat zpět získané odepsané úvěry. Řečeno jednou větou: tuzemské banky v příštím roce nebudou mít odkud brát a očekávám, že jejich zisky ve srovnání s rokem letošním klesnou.

Na druhou stranu nejedná se o nic tragického: pokles zisku o pár procent rozhodně neznamená, že český bankovní sektor bude slabší či dokonce hrozí jeho nestabilita. Z pohledu investora se však důvody pro to, proč koupit například akcie Komerční banky, budou hledat těžko. Valuace není nízká a ač lze očekávat vysokou dividendu z letošního zisku, investory zajímá především budoucnost a ta není tak růžová, jako tomu bylo doposud. I proto si myslím, že investičním příležitosti v bankovním sektoru musíme hledat jinde: na zahraničních trzích a u takových titulů, které mají potenciál růstu nikoliv kvůli očekávaným rostoucím ziskům, jako spíše kvůli přetrvávajícím vysokým rizikovým přirážkám, které investoři požadují. V Evropě to znamená podívat se na banky, které mají silnou expozici vůči zemím z jižní a východní části Evropy.

Autor komentáře je hlavním analytikem společnosti Cyrrus.