Dva hlavní důvody jsou samozřejmě výsledek italských voleb a také velice mizerná čísla z Francie, kde v tuto chvíli hrozí výraznější propad než v řadě periferií. Francouzský ministr financí Moscovici včera na zasedání ministrů financí zopakoval, že Paříž letos nesrazí deficit veřejných financí pod 3 % HDP, a vyzval k “inteligentní” aplikaci rozpočtových pravidel. Evropský komisař pro hospodářské záležitosti Oli Rehn včera v reakci připustil, že v některých případech mohou být rozpočtové cíle zmírněny.
To dává v jistých případech smysl. Pohled například do Itálie poměrně jasně ukazuje, že potřebuje daleko více strukturální reformy startující hospodářský růst, než další zvyšování DPH a věku pro odchod do důchodu za účelem kosmetického vylepšování deficitu. Že jim tato účetní opatření v těžkém roce 2012 srazila deficit pod 3 % HDP je pěkné, ale schopnost Italů splácet velký dluh, bude v delším období záviset čistě a pouze na schopnosti generovat vyšší hospodářský růst při vyšší zaměstnanosti. Pokud tlak Evropské komise na periferie bude víc orientovaný na strukturální reformy, bude to jenom dobře. Nejhorší kombinací by samozřejmě byla rezignace periferií jak na úsporná opatření, tak na strukturální reformy.
S takovým otočením kormidla by ale těžko souhlasilo Německo, a to zvlášť ve volebním roce. Včera německý tisk začal spekulovat o tom, že by Trojku zachránců (Evropskou komisi, ECB, MMF) mohla opustit ze strachu o svojí nezávislost ECB. I když další zdroje z ECB tuto zprávu popřely, není těžké si domyslet, komu asi leží současný krizový management ECB nejvíce v žaludku.
Autor komentáře je hlavním ekonomem Era Poštovní spořitelny