Když v minulosti ekonomika klesla tak, jako předběžné údaje o hrubém domácím produktu (vyjádřené disponibilními příjmy domácností) za první kvartál, americké akciové trhy šly naopak vzhůru. Míra úspor je přitom nejníže od posledního čtvrtletí roku 2007. Už od začátku roku říkám, že „reálná ekonomika“ je mnohem slabší, než napovídají podkladová ekonomická data a všechny průzkumy.
V prvním čtvrtletí jsem navštívil všechny hlavní světové oblasti, včetně Latinské Ameriky. Zjistil jsem, že i ty dosud nejsilnější ekonomiky - v mém případě Polsko, Jihoafrická republika, Chile, Rusko, Česká republika - mají co dělat, aby dostály svým předpovědím ekonomického růstu. Řadu z nich navíc trápí relativně vysoká inflace. A to v době, kdy je tržní ocenění akcií absolutně odtržené od reality. Akcie tak nabízejí „jednoduchý a levný“ způsob, jak alokovat aktiva.
Makroekonomika nám z krize ven nepomůže
Osobně spíše věřím a spoléhám na data popisující fixní příjmy, protože jsme blízko období dezinflace nebo deflace. Může za to především dluh nahromaděný v Evropě a USA, spolu s tzv. pastí středního příjmu, která se objevuje u rozvíjejících se ekonomik. To povede k vyšším deficitům, rozsáhlejšímu vydávání dluhopisů a ještě troufalejším ekonomickým experimentům. Politici zřejmě vsadí na poslední (nebezpečné) kolo politiky protahování a předstírání.
Podle mě je rozumné zachovat chladnou hlavu a snížit u akcií riziko na minimum. Trhy nyní sází na pokračování měnových experimentů Fedu i ECB. Ke slovu se stále více dostává koncept moderní měnové politiky. Dochází k bagatelizaci neinflační politiky plné nezaměstnanosti, a to ignorací problémů, které popisuje analýza Phillipsovy křivky. Jde o dilemata mezi udržením stability realitního a finančního sektoru a problémy u otevřených ekonomik.
Nevěřím tomu, že nás makroekonomika dokáže vyvést z krize. Trhy, zaměstnanost a ceny se podaří dostat do rovnováhy jen v případě odmítání současné makroekonomiky a intervencí. Rozhodně se to nepodaří ekonomice protahování a předstírání umocněné na druhou a už vůbec ne tím, že si budeme stále dokola říkat, že jsme v první vlně provedli málo opatření.
Pacient (respektive ekonomika) stále dýchá jen s pomocí přístrojů
Trhy teď raději nepoužívají slovo realita, protože je pro ně až příliš sprosté. A stejně tak postupují i centrální bankéři (s nulovou odpovědností za své činy), zákonodárci a často také nevolení zástupci EU. Jde vlastně o krizi mysli, která postrádá jakoukoliv invenci a zdravý rozum. Naopak, měly by se zaměřit na mikroekonomiku. Lidé se totiž s krizí (i takto velkou) vyrovnají a budou na ni reagovat s pokorou. Dokud budeme udržovat „pacienta“ při životě jen pomocí přístrojů a věřit v levné peníze, k žádné změně nedojde.
Když jsem se na svých cestách kolem celého světa potkával s řediteli firem a byznysmeny, zjistil jsem, že se drží zkrátka a investují jen do svých vlastních společností. Skupují vlastní akcie místo dalších investic. Zároveň ale v soukromí ochotně nakupují akcie firem třetích osob. Přitom je potřeba, aby se tento trend obrátil. Dobře nám to ale ilustruje, jak zvráceně začaly finanční trhy jednat.
Autor komentáře je hlavním ekonomem Saxo Bank