Pasivně řízené fondy získávají převahu

Vybrat si tak může opravdu každý. Jedním ze základních parametrů, které by měl investor při výběru fondu brát v úvahu je to, zda je fond řízen aktivně či pasivně. Jaký je mezi těmito přístupy rozdíl? Jednoduše řečeno aktivně řízený fond se snaží překonat trh. Jinými slovy snaží se získat vyšší zhodnocení, než dosahuje trh reprezentovaný nějakým indexem (benchmarkem). S touto snahou je obvykle spojen i vyšší objem obchodování a tedy i poněkud vyšší poplatky za správu. Druhým přístupem je pasivní řízení fondu. V tomto přístupu portfolio manažer kopíruje vybraný index, což přináší nižší náklady na správu. Tolik teorie. Jde nějak objektivně říci, zda je některý z přístupů lepší?

Aktivní nejsou aktivní

Možností jak překonávat trh je několik. Jednou z nich je častější obnova portfolia (za což se platí vyšší manažerské poplatky). Jak moc je fond aktivní by investor měl zjistit v měsíční zprávě fondu, když se podívá na ukazatel obrátkovosti portfolia (turnover raiton).

Čím je fond aktivnější, tím je tento ukazatel vyšší. Avšak tento ukazatel neudává, zda manažer fondu náhodou nedrží jen stejné akcie, jako jsou obsaženy v benchmarku, jen s nimi častěji neobchoduje. To by pro investora příliš pozitivní nebylo. Druhou možností je zjistit z rozboru portfolia jak moc se fond liší od benchmarku. K tomuto zjištění se používá ukazatel Active Share, který však po hříchu není příliš dostupný. Tento ukazatel udává procentní část portoflia fondu, která se liší od srovnávacího indexu. Pohybuje se v rozmezí 0 až 100 %, přičemž 100 % znamená, že portfolio fondu je zcela odlišné od srovnávacího indexu. Určitou „náhradou“ může být ukazatel odchylky od benchmarku (angl. Tracking error). U aktivně řízeného fondu by tato odchylka měla být kladná, jinak nemá smysl do takového fondu investovat.

Pravdou však je, že podíl fondů v kategorii nejaktivnějších (Active ratio 80-100%) vytrvale klesá a naopak roste podíl fondů, které se od benchmarku prakticky neodlišují. To je pak problém v případě, že fond se svou strategií spíše blíží pasivně řízenému, nicméně poplatky jsou vybírány jako by byl aktivní.

Opravdu aktivní dokáží překonat trh

Velmi aktivně řízené fondy jsou schopny překonávat benchmark, a to i po odečtení všech poplatků. Přináší tak investorovi čistý výnos lepší než trh. Bohužel však je takových fondů málo. Pouze asi 23 % fondů, jejichž active share nižší než 60 % (tzn. méně než 60 % portfolia je odlišné od benchmarku) je schopno překonávat srovnávací index. U fondů ve skupině 60 až 90 % v průměru překonává benchmark 42 % z nich. U nejaktivněji řízených fondů je to pak 60 %, a to dokonce o 3,6 % ročně (po zahrnutí všech poplatků).

Evropa je na tom hůře

Bohužel aktivně řízených fondů ubývá, a s tím ruku v ruce ubývá i počet fondů, které překonávají trh. A to jak v USA, které jsou z pohledu počtu aktivně řízených fondů, z pohledu ukazatele active share, na tom nejlépe, tak v Evropě, kde převažuje počet pasivněji řízených fondů. Evropský investor je tedy na tom hůře. I když se mnoho evropských fondů označuje jako aktivně řízené, ve skutečnosti je však jejich portfolio hodně blízké srovnávacímu indexu, a to navzdory vyšším poplatkům, a investor tak v podstatě nemá šanci překonat benchmark. Investorovi se tak spíše vyplatí vložit své peníze do pasivně řízeného fondu (např. burzovně obchodovaného fondu – ETFs), který sice srovnávací index nepřekoná, ale zase je z pohledu nákladů na správu levnější.