Málo i moc může škodit

29.08.2013 | , Finance.cz
INVESTICE


Asi každý již slyšel slovo diverzifikace. Jde o rozložení portfolia takovým způsobem, aby mělo co nejvyšší možnou výnosnost při co nejnižší možné míře rizika. Jinými slovy řečeno, pokud jedna investice zkrachuje, aby bylo dostatek dalších, jež by její propad vynahradily.

Pokud se toto rozložení povede správně, jde o jeden ze základních předpokladů úspěšného investování. Přičemž investováním nejsou myšleny jen cenné papíry, ale rovněž drahé kovy, půda, nemovitosti, víno či jiné investiční nástroje. Proč vlastně diverzifikovat? Stačí si vzpomenout na lakomého Harpagona, který celé své jmění zakopal na zahradě, načež jej nějaký filuta o toto jmění připravil. Pokud by své prostředky rozložil do více investic, nemohlo by se mu to stát. Nicméně ani diverzifikace nedokáže uchránit od všech ztrát. Některé jsou prostě nevyhnutelné. Investiční svět je protkán riziky, kterým mnohdy není možné se úplně vyhnout.

Co je a co není diverzifikace

Má-li portfolio jednu či dvě investice a s jednou se něco negativního stane, tak dochází k velkým ztrátám. Ale co když má portfolio dvacet či třicet investic? I zde může dojít k velkým ztrátám při nesprávné diverzifikaci. Dejme tomu má portfolio 20 akciových titulů. Už to samo o sobě napovídá, že jeho diverzifikace není úplně optimální. No a z těch 20 titulů má jeden podíl 52 % portfolia, druhý 20 % a na zbývající připadá zbytek. Zdánlivě je takové portfolio dostatečně diverzifikované. Dvacet titulů se zdá být dostatečné množství. Ale jeden až dva titulu v tomto modelovém příkladu dominují. Pokud by tyto akcie výrazně poklesly, zbytek portfolia by tento propad nedokázal nahradit.

Druhým případem je situace, kdy opět máme 20 akciových titulů, nicméně žádný z nich nemá větší než 10 % podíl v portfoliu. Dále pak k těmto akciím je i pět dluhopisů a několik pozemků a nemovitostí. Takto rozložené portfolio je možné považovat za dobře diverzifikované, neboť kromě akcií (tvoří dynamickou část) má i konzervativní část a případně i nemovitosti, které nesou stabilní příjem a nejsou závislé na situaci na finančním trhu. Pravdou však je, že vytvoření takového portfolia si žádá více finančních prostředků.

Jak to dělal Graham

Třeba Benjamin Graham, vzor Warrena Buffeta, doporučoval rozdělit investice do cenných papírů ideálně v poměru 50:50 mezi kvalitní akcie a kvalitní dluhopisy. Přičemž podíl dluhopisů by neměl klesnout pod 25 % a převýšit 75 %. Faktem je, že některé cenné papíry v portfoliu mohou být výkonnější než jiné a tak jejich váha postupně stoupá. Nastane-li taková situace, měl by podle Grahama investor prodávat tyto nadhodnocené cenné papíry a kupovat ty podhodnocené. Takový přístup umožňuje prodávat, když jsou ceny vysoko a kupovat, když jsou nízko.

Pyramida

K diverzifikaci se dá přistupovat několika způsoby jedním z nich je i tzv. pyramida. V základu portfolia by měly být nástroje (cenné papíry, hotovost, půda, nemovitost apod.), kde jsou předvídatelné výnosy a nízké riziko. Tento základ by měl být jako rezerva zajištění rodiny, neboť souvisí s jejími životními potřebami. Střední část pyramidy by měla být tvořena investicemi, které jsou sice rizikovější, ale mají potenciál zhodnocení kapitálu. Z konkrétních cenných papírů to mohou být akcie, které nesou dividendy, nebo podílové fondy zaměřené na takové akcie. Na vrcholu pyramidy by se měly vyhřívat investice s potenciálem vysokého výnosu, ale rovněž dosti rizikové. Do nich by měly být investovány pouze prostředky, o které si investor může dovolit přijít, a to bez vážnějších následků.

Platí, že rizikovější investice by měly nastupovat, až když je vytvořena základna. Asi je jasné, že když někdo celé své jmění vloží do akcie třeba NWR, tak to není zrovna nejlepší řešení.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.