„Jistota“, která nenese

A to především státní dluhopisy. U konzervativních investic, a těmi většina dluhopisů bezpochyby je, platí, že by investor měl vkládat peníze do těch, které jsou emitovány v tzv. základní měně investora. Tím je myšlena měna, kterou chce investovat a rovněž posléze spotřebovávat. Pro většinu českých investorů je takovou měnou česká koruna. Dluhopisy vydávané v české měně emituje v podstatě jen tuzemská vláda a případně některé tuzemské korporace.

Možná to lidé ani neví, ale většina z investorů drží české státní dluhopisy ve svém portfoliu. Ve srovnání s akciemi dluhopisy mají nižší volatilitu a ve srovnání s peněžním trhem zase mají vyšší výnos. Nicméně i tak mohou investorům přinést ztrátu.

Kdeže loňské sněhy jsou

Kdo před pěti lety vsadil na české státní dluhopisy, mohl až do loňského roku sklízet smetanu. Tyto obligace totiž svým výnosem překonaly zahraniční dluhopisy, i když při mírně vyšší volatilitě. Co za tak dobrým výsledkem stálo? Byl to setrvalý pokles výnosů do splatnosti. Výnos do splatnosti (Yield to maturity) udává výnosovou míru, při které se bude současná hodnota veškerých budoucích příjmů z dluhopisu (kupónů a jmenovité hodnoty) rovnat současné ceně dluhopisu. Ovšem v posledním roce začaly výnosy do splatnosti opět rychle růst a ceny dluhopisů tedy rychle klesat. A navíc to vypadá, že tento trend bude pokračovat. Pro korunové dluhopisy to není právě radostná zpráva. A to proto, že v následujících asi třech letech mohou v tom lepším případě počítat se stagnací, v tom horším případě se ztrátou. A to po velmi zajímavých ročních výnosech (průměrně 6 % p.a.) v minulých pěti letech není potěšující zpráva. Když se k tomu přidá nejistota ohledně politické stability, což může negativně ovlivnit rating, tak v nejbližší době je třeba na dobrý výnos v tomto segmentu zapomenout.

Kam investovat

Jaké vlastně má investor možnosti, pokud touží své prostředky zhodnotit za pomoci českých dluhopisů? Jednou z možností je přímý nákup těchto cenných papírů. Pokud jde o státní dluhopisy, tak zde narazí běžný investor na problém. Ty jsou totiž v převážné většině k dispozici pouze institucionálním investorům (banky, penzijní společnosti, pojišťovny apod.). O tom, že by poptávka po státních dluhopisech pro běžné investory byla, svědčí i zájem o tzv. Kalouskovy dluhopisy. Jde o české státní dluhopisy emitované přímo pro běžné investory. Zájem stabilně převyšoval jejich nabídku.

Podobná situace je i v případě korporátních dluhopisů. Většina těchto cenných papírů vydávaných v ČR má totiž tak vysokou nominální hodnotu, že není pro běžné investory dostupná. I když se na trhu objevují dluhopisy dostupné i pro tuto skupinu investorů, pak platí, že je třeba být velmi obezřetný a dobře si emitenta proklepnout.

Další možností je investovat prostřednictvím podílových fondů. Některé z nich investují do českých státních dluhopisů více. Třeba KB Dluhopisový či ESPA Český fond státních dluhopisů, kde u obou činí podíl českých státních dluhopisů 90 a více procent portfolia. O něco menší zastoupení mají tyto cenné papíry ve fondech Pioneer – Obligační fond či Raiffeisen – Český dluhopisový fond.

Existují i fondy více rozkročené v rámci středoevropského regionu (investují i do dluhopisů jiných zemí z tohoto regionu), třeba Conseq Invest Dluhopisový. Kromě státních dluhopisů mají fondy v portfoliu i korporátní dluhopisy. Přičemž kromě fondu zaměřeného výhradně na firemní obligace, jímž je ČPI Korporátních dluhopisů, může se investor na trhu setkat i s fondem ČSOB Bond mix, kde firemní dluhopisy tvoří asi 30 % portfolia či ISČS Sporobond, kde jim patří asi třetina portfolia.

Fond zaměřený na české státní dluhopisy lze najít u každé tuzemské investiční společnosti. Měl by tvořit základní část portfolia. Jeho úkolem není až tak přinášet nadstandardní výnos, ale spíše eliminovat riziko vyplývající z dynamické části portfolia.