Situace v Iráku vrhla stín na trh s ropou; stříbro zahájilo své vítězné tažení

Irácká krize dál doutná v pozadí, ceny ropy zatím neučinily rozhodný krok směrem vzůru. Ropných polí na jihu země ovládaném šíity se krize zatím nedotkla. Vzácné kovy v čele se stříbrem zaznamenaly prudký růst v důsledku nárůstu investic do bezpečných investičních přístavů a holubičí politiky americké centrální banky Fed.

Komoditním trhům se již třetí týden všeobecně dařilo. Energetický sektor, hvězda minulého týdne, utrpěl sice tento týden menší ztráty, to však bylo dáno zejména oslabením u zemního plynu. Ropa a ropné produkty jsou i nadále podporovány napjatou situací v Iráku. Hlavním vítězem uplynulého týdne jsou vzácné kovy, které získaly podporu z několika klíčových událostí a technického vývoje.

Průmyslové kovy rovněž posílily, přičemž pro vysoce kvalitní měď to byl za poslední čtyři týdny první ziskový týden. Přispěla k tomu zpráva, že zásoby, které monitorují hlavní burzy s futures v New Yorku, Londýně a Šanghaji, se snížily na dosud nejnižší hladinu od roku 2008. To je důsledkem toho, že čínská poptávka zůstává i nadále velmi silná, a rovněž data z amerického průmyslu dál naznačují slibný vývoj.

V zemědělském sektoru vládl relativní klid, až na kakao, které se vyšplhalo na dosud nejvyšší hodnotu od srpna 2011, a cena cukru se opět razantně přiblížila maximálním hodnotám v rámci současného rozmezí s hladinami 17,5 a 19 centů za libru.

Pozornost všech se však i nadále upírá na trh s ropou. Po prudkém růstu, ke kterému došlo předchozí týden, je ropný trh dál silně podporován pokračujícím napětím v Iráku. Irák se tím bohužel nyní připojil k už tak početné skupině zemí produkujících ropu, kde byla ropná produkce buď již omezena, nebo kde toto omezení hrozí.

K přerušení dodávek z Iráku sice zatím ještě nedošlo, ropný trh a bankéři z centrálních bank se však obávají rostoucích cen ropy a toho, jaký dopad to bude mít na světovou ekonomiku, která se teprve pomalu staví opět na vlastní nohy. Irák se v posledních třech letech stal druhým největším ropným producentem a vývozcem v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Významně tak předběhl Írán, kde export zůstává i nadále omezený v důsledku současného sporu se západními státy ohledně jaderné dohody.

Kulturní střet mezi odlišnými ideologiemi hraje v iráckém konfliktu významnou roli.  Foto: Thinkstock

I přes několik významných geopolitických událostí vládl na ropném trhu v posledních třech letech relativní klid. Tyto události držely ceny ropy nahoře jen po relativně krátká období, což přispělo k tomu, že od nástupu Arabského jara v roce 2011 zůstávala cena severomořské ropy Brent stabilní a neodchylovala se příliš od hodnoty 110 dolarů za barel.

Tato bezstarostnost ohledně možného nedostatku zásob je do značné míry dána tím, že došlo k silnému nárůstu alternativních dodavatelů ze zemí mimo kartel OPEC, jako je například Kanada a zejména USA. Zrovna tento týden byla vydána zpráva, že produkce ropy z břidlic dosáhla v Dakotě objemu jeden milion barelů za den. Před třemi lety činila denní produkce méně než 300 000 barelů. Tempo produkce ve třech hlavních regionech USA se zásobami ropných břidlic, mezi něž patří i Dakota, se z 1,5 milionů barelů za den zvýšilo na více než 4 miliony barelů a toto tempo i nadále vzrůstá.

Potenciální obnovení vývozu ropy z USA, který v současné době americká legislativa nepovoluje, a zvýšená produkce v Saudské Arábii přispěly ke stabilitě na ropném trhu, a to i přes současné přerušení dodávek zejména z Libye a Íránu. Celková produkce obou zemí klesla od roku 2011 o 2,4 milionu barelů za den.

Irák je v současné době rozdělen na tři oblasti: severovýchod ovládaný Kurdy, západ, který mají v rukou sunnité, a jih, který je pod nadvládou šíitů. Převážná většina irácké ropné produkce je soustředěna do jižní části země ovládané šíity, kde export vede přes přístav v Basře. Objem exportu z Kurdy ovládaného severu se nyní pohybuje pouze okolo několika stovek tisíců barelů za den. To je dáno tím, že provoz ropovodu vedoucího z Kirkúku přes Turecko na sever s denní kapacitou 600 000 barelů je dlouhodobě přerušen.

To,  že současná krize může mít ještě velmi výbušný vývoj, je dáno tím, že se opět rozhořel konflikt mezi sunnity a šíity. Svrhnutí režimu Saddáma Husajna, který měl podporu sunnitů, vedlo k sestavení šíitské vlády, ve které není dostatečné zastoupení sunnitské populace.

Právě tento nedostatek sunnitských zástupců ve vládě představuje v současné době jednu z velkých překážek na cestě k nalezení trvalého řešení aktuální krize a bude nutno se jí zabývat.

Mezitím Írán vyjádřil slovní podporu šíitům a sunnitská Saudská Arábie varovala zahraniční mocnosti před vměšováním se do situace. To, že do hry vstoupili dva hlavní světoví dodavatelé ropy, vedlo k tomu, že USA opět zůstaly vklíněny mezi nimi. Možné zapojení USA do konfliktu bude tudíž během příštích dnů a týdnů velmi pozorně sledováno.

Sunnitští radikálové zatím vtrhli do největší irácké rafinerie, kde byly hlášeny škody. To by mohlo vést  k tomu, že se irácká vláda bude muset obrátit na zahraniční státy, aby si zajistila nezbytné dodávky ropných produktů jako benzinu a nafty.

Od konce roku 2010 vzrostla irácká ropná produkce o téměř jeden milion barelů ropy za den, což, jak už bylo zmíněno, pomohlo vykompenzovat omezené dodávky z Libye a Íránu. Irácká vláda představila  velmi silnou býčí prognózu, že do konce roku 2014 se denní produkce zvýší na 4 miliony barelů a do konce roku 2017 to pak bude 7 milionů. Na tento plán však nyní padl stín pochybností vzhledem k tomu, že Irák zřejmě čekají měsíce, ne-li roky, politické nestability, podobné té, jakou zažila Libye po svržení Muammara Kaddáfího.

Volatilita na trhu s ropou sice opustila rekordně nízké hodnoty, trh však zatím zůstává relativně klidný, jelikož jižní část Iráku ovládaná šíity nebyla konfliktem dosud nijak poznamenána. V následujícím týdnu by se současná rozmezí pro severomořskou ropu Brent a americkou ropu WTI měla pravděpodobně udržet na stejných hladinách. Riziko vývoje však dále zůstává na horní straně. Přispívají k tomu rovněž pokračující problémy na Ukrajině, což i nadále vede k obavám o energetickou bezpečnost.

Pouze pokud by se cena ropy Brent propadla zpět pod hladinu 111 dolarů za barel a cena ropy WTI pod 105 dolarů za barel, mohlo by to naznačovat, že se napjatá situace začíná pomalu uvolňovat. Jakékoliv reálné ohrožení  dodávek by na druhou stranu mohlo znamenat návrat k maximům z let 2011 a 2012, kdy se cena pohybovala nad hranicí 125 dolarů za barel, a dokonce by mohlo dojít i k jejich překonání.

Výše uvedené hladiny podpory jsou však také velmi důležité vzhledem k tomu, že vývoj událostí není nikdy jednoznačný. Hedgeové fondy opět drží na trhu rekordní počet čistých dlouhých pozic a jakýkoliv posun směrem k nalezení možného řešení aktuální situace, který by vedl k prolomení zmíněných hranic, by mohl vyvolat výrazný cenový obrat. Došlo by totiž k likvidaci dlouhých pozic, jako jsme tomu již byli svědky v květnových měsících v letech 2011 a 2012.

Cenová korekce by však pomohla snížit geopolitickou rizikovou prémii jen částečně vzhledem k tomu, že produkce v Libyi v současné době nedosahuje ani 15 procent z celkové kapacity a Ukrajina stále představuje potenciální riziko.

Zlato a zejména stříbro také začaly tento týden jevit známky života. Cena zlata vyskočila zpět nad hodnotu svého 200denního klouzavého průměru a stříbro se vyšplhalo na tříměsíční maximum.

Základní kameny k tomuto úspěchu položilo několik událostí. Nejistota na geopolitické scéně v souvislosti se situací v Iráku a na Ukrajině zaprvé napomohla tomu, že se ceny odrazily od svých nedávných minim. Dalším faktorem bylo prohlášení americké centrální banky Fed nesené v relativně holubičím tónu, které bylo vydáno po nedávné schůzi její Federální komise pro volný trh. To vedlo k tomu, že se oběma kovům podařilo prolomit předchozí hranice odporu a oba kovy tak ožily díky momentu a technickým obchodům.

Čtvrtým a neméně významným faktorem pak byly spekulativní pozice, které na trhu drželi taktičtí investoři jako hedgeové fondy a finanční manažeři. K 10. červnu drželi tito investoři rekordní počet čistých krátkých pozic u stříbra a pouze relativně malé množství čistých dlouhých pozic u zlata, a to v důsledku největšího počtu hrubých krátkých pozic držených od ledna.

V porovnání se zlatem podávalo stříbro lepší výkon. Při pohledu na níže zobrazený graf vidíme, že právě dochází k prolomení trendové linie, která je hranicí odporu již od dubna 2011, kdy se cena stříbra málem dotkla hodnoty 50 dolarů za unci.

Ole Hansen je hlavním komoditním stratégem Saxo Bank. Máte-li zájem o jeho další články a analýzy, klikněte prosím zde.