Japonská centrální banka v zoufalosti rozšiřuje kvantitativní uvolňování, měnový pár USDJPY čeká růst na hodnotu kolem 125 až 135

Japonská centrální banka (Bank of Japan – BOJ) se rozhodla navýšit svůj rozsáhlý program nákupů dluhopisů a dalších aktiv ze 60 až 70 bilionů japonských jenů na 80 bilionů. To představuje 25 až 35procentní nárůst a hlavně jde o zoufalý krok, jak udržet abenomiku při životě.

Navíc se ani nedá říct, že by s ním souhlasili všichni představitelé banky – hlasování totiž dopadlo těsně, 5:4 ve prospěch stimulu. A právě to je velmi nezvyklé, protože podobně významná rozhodnutí většinou vznikají na základě plného konsenzu. Jde proto hezky vidět, jak se abenomice krátí čas i možnosti. Zejména když se jádrová inflace, včetně daní, ocitla na 1,1 procentu, zatímco cíl jsou rovné dvě procenta.

Také Mezinárodní měnový fond v poslední době v souvislosti s abenomikou nešetřil kritikou. Podle něj Japonsko své ekonomice dostatečně nepomáhá. A když se na kroky Japonské centrální banky podíváme z pohledu trhu, jejich načasování bylo téměř perfektní. Americký Federální výbor pro volný trh (FOMC) své uvolňování naopak ukončil a je jasné, že se cesty BOJ a Fedu pro budoucí měsíce rozešly.

Toto velké rozhodnutí má však svou stinnou stránku – premiér Šinzó Abe se musí ve velmi krátké době rozhodnout, jestli se zase navýší daň z obratu nebo DPH. Jenže abenomika jako nový přístup si své vlastní označení nezaslouží. Jde pořád jen o tištění peněz a o sílícím postavení státu, a vůbec ne o novou politiku. Spíše odráží neschopnost změnit konzervativní společnost se špatnými demografickými parametry.

Co se týče taktiky a obchodování, měnový pár USDJPY teď vyšplhal na nové maximum. Japonská centrální banka je v celkem zoufalé pozici, navíc americký dolar by svou sílu neměl ztratit minimálně do poloviny listopadu.

Japonský index TOPIX si během pátku mírně polepšil, konkrétně o 2,00 procenta (v JPY), zatímco index S&P stoupl o 8,3 procenta a německý DAX se o 4,5 procenta propadl. Uvolněnější měnová politika požene USDJPY a NIKKEI k lepším výsledkům, ale na druhou stranu donutí japonské bankéře půjčovat jinde, včetně zámoří. Sám jsem viděl/slyšel zoufalé japonské bankéře, jak po světě hledají, co by mohli financovat. A hlavně zoufale potřebují financování v amerických dolarech (nemají totiž rovnoměrné zajišťování). Právě to by mohlo v příštích měsících vyhnat USDJPY až k hranici 125/135. Rizikem však zůstává Čína, která byla už před rozšířením programu BOJ naštvaná na tzv. “beggar thy neighbour” politiku Japonska. Tedy na politiku, která je zaměřená na řešení vlastních problémů ožebračením sousedů.

Celkově se potvrzuje trend, že se svět a jmenovitě pak země skupiny G10 opět blíží k nižším výnosům – a nová minima nadále zůstávají také mou hlavní předpovědí. Současné dění v Japonsku je přitom důkazem toho, jak centrální banky, dokonce i ty zoufalejší než japonská, nehodlají upustit od jediného triku, který znají. Osobně si myslím, že přišlo poslední kolo – Japonsko bylo VŽDY připraveno dát tomu ještě jednu šanci – a teď to přišlo. ECB bude mít svou poslední šanci příští rok a Fed přestane srážet rostoucí sazby nejpozději v prosinci 2015 (zatímco konsenzus je červen 2015). Kruh se uzavírá. Letošní rok jsme zahájili slovy, že nejhorší je za námi a z krize jsme se plně zotavili. Teď jsme ale svědky toho, že se situace obrátila a nastalo předstírání a protahování verze 6.0.
Japonská centrální banka (Bank of Japan – BOJ) se rozhodla navýšit svůj rozsáhlý program nákupů dluhopisů a dalších aktiv ze 60 až 70 bilionů japonských jenů na 80 bilionů. To představuje 25 až 35procentní nárůst a hlavně jde o zoufalý krok, jak udržet abenomiku při životě.

Navíc se ani nedá říct, že by s ním souhlasili všichni představitelé banky – hlasování totiž dopadlo těsně, 5:4 ve prospěch stimulu. A právě to je velmi nezvyklé, protože podobně významná rozhodnutí většinou vznikají na základě plného konsenzu. Jde proto hezky vidět, jak se abenomice krátí čas i možnosti. Zejména když se jádrová inflace, včetně daní, ocitla na 1,1 procentu, zatímco cíl jsou rovné dvě procenta.

Také Mezinárodní měnový fond v poslední době v souvislosti s abenomikou nešetřil kritikou. Podle něj Japonsko své ekonomice dostatečně nepomáhá. A když se na kroky Japonské centrální banky podíváme z pohledu trhu, jejich načasování bylo téměř perfektní. Americký Federální výbor pro volný trh (FOMC) své uvolňování naopak ukončil a je jasné, že se cesty BOJ a Fedu pro budoucí měsíce rozešly.

Toto velké rozhodnutí má však svou stinnou stránku – premiér Šinzó Abe se musí ve velmi krátké době rozhodnout, jestli se zase navýší daň z obratu nebo DPH. Jenže abenomika jako nový přístup si své vlastní označení nezaslouží. Jde pořád jen o tištění peněz a o sílícím postavení státu, a vůbec ne o novou politiku. Spíše odráží neschopnost změnit konzervativní společnost se špatnými demografickými parametry.

Co se týče taktiky a obchodování, měnový pár USDJPY teď vyšplhal na nové maximum. Japonská centrální banka je v celkem zoufalé pozici, navíc americký dolar by svou sílu neměl ztratit minimálně do poloviny listopadu.

Japonský index TOPIX si během pátku mírně polepšil, konkrétně o 2,00 procenta (v JPY), zatímco index S&P stoupl o 8,3 procenta a německý DAX se o 4,5 procenta propadl. Uvolněnější měnová politika požene USDJPY a NIKKEI k lepším výsledkům, ale na druhou stranu donutí japonské bankéře půjčovat jinde, včetně zámoří. Sám jsem viděl/slyšel zoufalé japonské bankéře, jak po světě hledají, co by mohli financovat. A hlavně zoufale potřebují financování v amerických dolarech (nemají totiž rovnoměrné zajišťování). Právě to by mohlo v příštích měsících vyhnat USDJPY až k hranici 125/135. Rizikem však zůstává Čína, která byla už před rozšířením programu BOJ naštvaná na tzv. “beggar thy neighbour” politiku Japonska. Tedy na politiku, která je zaměřená na řešení vlastních problémů ožebračením sousedů.

Celkově se potvrzuje trend, že se svět a jmenovitě pak země skupiny G10 opět blíží k nižším výnosům – a nová minima nadále zůstávají také mou hlavní předpovědí. Současné dění v Japonsku je přitom důkazem toho, jak centrální banky, dokonce i ty zoufalejší než japonská, nehodlají upustit od jediného triku, který znají. Osobně si myslím, že přišlo poslední kolo – Japonsko bylo VŽDY připraveno dát tomu ještě jednu šanci – a teď to přišlo. ECB bude mít svou poslední šanci příští rok a Fed přestane srážet rostoucí sazby nejpozději v prosinci 2015 (zatímco konsenzus je červen 2015). Kruh se uzavírá. Letošní rok jsme zahájili slovy, že nejhorší je za námi a z krize jsme se plně zotavili. Teď jsme ale svědky toho, že se situace obrátila a nastalo předstírání a protahování verze 6.0.

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank