Švýcarská centrální banka (SNB) dnes šokovala trhy mimořádným zasedáním, kde rozhodla zrušit dosavadní fixaci franku k euru na úrovní 1,20 CHF/EUR, na které frank bránila od září 2011. Výsledkem bylo okamžité skokové posílení franku o 40 % na historické maximum 0,85 CHF/EUR, následně obchodování korigovalo na 1,03 CHF/EUR, což je stále posílení skoro o 17 %. Razance posílení odpovídá pozicováni trhu, který byl téměř celý short CHF (spekulace na pokles franku) a také mírou šoku, kterou rozhodnutí SNB znamená.
Švýcarská centrální banka za poslední měsíc měla již 2 mimořádná zasedání. Napřed SNB 18. prosince překvapivě zavedla depozitní sazbu (-0,25 %), což bylo mimo jiné utvrzení, že SNB bude bránit posílení franku přes 1,20 CHF/EUR. Proto je naprostým šokem dnešní rozhodnutí přestat intervenovat proti vlastní měně, což centrální banka pouze tlumila sražením depozitní sazby hlouběji do záporu (-0,75 %). Faktickým důvodem tohoto kroku je pravděpodobně blížící se zasedání ECB (22. ledna.) a obava ze spuštění velkého QE (nákupy státních dluhopisů), což by činilo pozici SNB neudržitelnou, protože v jistém pohledu by intervenovala proti ECB.
Krok SNB odpovídá téměř učebnicově talebovské černé labuti, tedy extrémně nepravděpodobnému (=neočekávanému) kroku s velkými dopady, které mohou být i dlouhodobější. Velkou ránu dostala kredibilita švýcarské centrální banky, která bude u zbytku trhu jen velmi obtížně a pomalu opět budovat důvěru pro svou politiku. Za poslední 3,5 roku vytvořila SNB vysoké devizové rezervy (růst na 470 mld. CHF ze 197 mld. ve 2Q/11), což nyní pří posílení franku bude vytvářet obrovské ztráty v bilanci. Na druhou stranu právě výše rezerv (cca 70 % HDP) a očekávaný krok ECB vytvářelo takovou míru rizika, že to SNB vedlo k ukončení intervencí proti franku.
Krok SNB také obecně oslabuje důvěryhodnost v oslabování měny jako nástroje monetární politiky, což má nepřímý dopad třeba i na ČNB. Švýcarský případ ukazuje, že ukončení intervencí nemusí být hladké, naopak ho může provázet vysoké výkyvy a končí v horší situaci, než byl výchozí stav (hlubší deflace, silnější frank, vysoké ztráty z devizových rezerv, vysoká volatilita). V některých případech to může ostatní centrální banky odradit, aby k podobnému kroku vůbec přistoupili (např. Švédsko).
Rozhodnutí SNB vytváří další prodejní tlak na euro jako takové, protože na trhu se ztratí veliký kupec (možná jediný) a současně vzrostou očekávání, že ECB přistoupí k velkému QE. Proto euro k dolaru oslabilo o 1,5 % na 1,17 USD/EUR, krátce i na 12leté minimum 1,158 USD/EUR. Vedle dolaru je tak druhým vítězem zlato, které poskočilo 2,5 % na 4měsíční maximum 1 260 USD/oz. Švýcarské akcie propadly o 14 %, postupně se ztráty korigovaly asi na -10 %. Dalším výsledkem může být zvýšená volatilita u cen dalších aktiv (měny, dluhopisy, akcie), kdy dojde k rebalancingu po skokové změně a vstřebání šoku, který přináší krok Švýcarské centrální banky.