Rozpad eurozóny jako rozpad Rakouska-Uherska

Eurozóna nebyla navrhována s tím, že by z ní měl někdo odcházet. I na vrcholu krize v letech 2011 a 2012 politici naprosto odmítali možnost exitu. Mario Draghi tehdy uvedl, že „tato možnost není v dohodě“. Sílící populistické strany, které jsou zaměřeny proti současné ekonomické politice, ale ukazují, že nebezpečí rozpadu měnové unie není zanedbatelné. Pokud by k němu došlo, museli bychom podobný případ hledat ve vzdálenější historii. Obvykle se v tomto smyslu hovoří o rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Právě tento příklad sebou nese klíčová ponaučení. Prvním z nich je, že změna měny musí probíhat překvapivě. Každý, kdo má nějaká aktiva, se totiž bude snažit přesunout je do nějaké bezpečné oblasti, aby zabránil devalvaci jejich hodnoty. Na to, aby změna měny proběhla hladce, o ní musí vědět jen minimum lidí. Ekonom Michael Spencer tvrdí, že i dnes je teoreticky možné nahradit jednu měnu druhou, ale je velmi pravděpodobné, že lidé by takový krok odhadli předem.