Globální dluhy - kam až vyrostou?

Státní dluh vzrostl o 25 bilionů USD v letech 2007 – 2014, a to včetně 19 bilionů USD, jež patří vyspělým ekonomikám. S jistotou můžeme říct, že růst výdajů vlády a státního dluhu v hluboké recesi byl pro trhy příznivým rozhodnutím politiků. Na prvním zasedání ve Washingtonu v listopadu 2008 národy G20 společně vyzvaly k fiskální stimulačním opatřením na podporu růstu.

Není se čemu divit, že nárůst vládního dluhu vyjádřen jako podíl dluhu na HDP byl nejstrmější v zemích, které čelí nejvážnější recesi (Irsko, Španělsko, Portugalsko a Spojené království). Výzvou pro tyto země je nalézt způsob, jak snížit obrovské dluhy.

Graf: Dluh k HDP v rozvíjejících se ekonomikách je o polovinu menší než ve vyspělých ekonomikách. (Dluh k HDP) zdroj: McKinsey

Vyspělé ekonomiky

Graf: Dluh k HDP v rozvíjejících se ekonomikách je o polovinu menší než ve vyspělých ekonomikách. (Dluh k HDP) zdroj: McKinsey

Rozvíjející se ekonomiky

Vzhledem k současnému stavu veřejných financí, úrokových sazeb, inflace a předpokládanému reálnému HDP by měl v příštích pěti letech poměr veřejného dluhu k HDP nadále růst v rozvinutých ekonomikách, včetně Japonska, USA, Velké Británie a řady evropských zemí.

Graf: U řady vyspělých ekonomik se očekává, že jejich veřejný dluh ještě poroste vzhledem k současnému předpokládanému růstu. (Vládní dluh k HDP) zdroj: McKinsey

Na vině jsou z větší části hypoteční úvěry

Hlavní příčinou zadlužení domácností po celém světě jsou rostoucí hypoteční dluhy. Krásným příkladem jsou například USA, kde zadlužení domácností vzrostlo z pouhých 16 % v roce 1945 až na 125 % v roce 2007 a to díky hypotečním úvěrům, jež představují 78 % růstu dluhu. Hypoteční dluh představuje většinu růstu zadlužení domácností i v jiných zemích než v USA. Hypotéky v současné době tvoří 74 % zadlužení domácností ve vyspělých ekonomikách a 43 % v rozvojových ekonomikách, kde úvěry domácností zahrnují také půjčky pro malé rodinné závody.

Daňová motivace k dluhu

Realitní a úvěrové bubliny pomohly nastartovat finanční krizi v roce 2008. Tvůrci měnové a fiskální politiky by se nad tímto problémem mohli zamyslet a přehodnotit daňové úlevy u hypoték pro domácnosti. Vládní podpory nemovitostního trhu se v jednotlivých zemích velmi liší, avšak zahrnují zejména daňový odpočet zaplacených úroků a zvýhodněné daňové sazby na zisk z prodeje nemovitostí. Byť jsou tyto pobídky obvykle přijímány na podporu určitých sociálních cílů, jež mají za úkol stimulovat vlastnictví realit, v praxi ovšem poskytují největší přínos pro domácnosti s vysokými příjmy, které platí nejvyšší daně. Kromě toho také pomáhají vytvářet realitní bubliny tím, že podporují domácnosti, aby si vzaly vyšší hypotéku a koupily dražší rezidenci. Ze strany zákonodárců by bylo vhodné revidovat mix poskytnutých stimulů pro vlastnictví nemovitostí a vyvážit cíle oproti veřejným pobídkám pro další investice, zejména pro ty, které rozšíří dlouhodobou produkční kapacitu ekonomiky.

Zdroj: Eva Mahdalová, analytička společnosti Colosseum