Spory kolem rozpočtu EU nemají jednoduchá východiska

Spor kolem unijního rozpočtu na léta 2007-2013 nemá jednoduchá východiska a těžký souboj byl veřejně očekáván již dlouho.

Jedná se o klasický střet zájmů, kdy na jedné misce vah stojí budoucnost EU a na té druhé národní zájmy. Unie sdružuje 25 států a jejich zájmy jsou proto velmi rozmanité. A také ne všechny státy si vyjednaly stejné podmínky svého účinkování v této instituci. Všechny chtějí své postavení buď vylepšit resp. alespoň nepřijít o výhody získané dříve. Nizozemsku se nelíbí role největšího přispěvatele do fondů EU, loajalita této země vůči unii a zejména jejímu rozpočtu je vykoupena daní, která se zejména občanům této země nezdá adekvátní, stejně či více výkonné ekonomiky totiž přispívají podstatně méně. Británie zase nechce přijít o svou úlevu z odvodů do unijního rozpočtu (na integrační procesy a zemědělskou politiku). Francie bojuje právě za svou zemědělskou politiku

Evropská komise prosazovala příspěvek 1,23% HDP. Nejbohatší státy požadovaly variantu 1,0% rozpočtu. Nejlepším řešením by se tak mohl stát velice zjednodušeně třeba aritmetický či průměr hodnoty těchto národních odvodů, tedy cifra blížící se 1,11% HDP za rok. Rozsah je však jen prvním a tím méně důležitým bodem, stěžejní bude debata nad umístěním takto vybraných prostředků. Zemědělství a podpora zaostalých regionů se stane tématem dne. Dohodu komplikuje jako vždy nejistá politická situace v jednotlivých zemích, a z toho vyplývající omezený mandát vyjednavačů z nejsilnějších států, kteří si většinou nemohou dovolit ustoupit. Tím hlavním problémem je ekonomická situace jednotlivých zemí, vlády jsou pak obviňovány z toho, že obětovaly růst domácího blahobytu unijním zájmům, tedy že vyjednání vedly špatným směrem.

Rozpočtová politika EU bude tedy rok u ledu, monetární politika, zejména podpora ekonomiky pomocí úrokových sazeb je taktéž na unijní bázi neuspokojivá, či řekněme těžce proveditelná, protože podpořit jednou úrokovou sazbou tak rozdílné ekonomiky jako je třeba Německo a Irsko je nemožné. A i proto nás nejspíš čeká rok plný těžkých politických bitev, zejména mezi Británií a Francií a na české delegaci v Bruselu pak bude záviset jestli se už v roce 2007 nezměníme z unijního čistého příjemce na čistého plátce.