Příčinou poklesu nejsou žádné převratné zprávy, ale prostředí s nebezpečím rostoucí inflace a zvyšujících se úrokových sazeb vede k obecnému odklonu od akcií. Tím jsou stiženy především americké akciové trhy, jejichž pokles se přenáší i dál. Zřejmě ani to však nestačí na vysvětlení tak razantního pádu kurzů domácích akcií.
Časově se totiž tato situace zřejmě kryje s odchodem velkých investorů od akciového trhu v ČR. Příkladem může být odchod finančního investora, který se koncem března zbavil svého podílu v Zentivě a odešel (časově se to velmi přesně shoduje s počátkem poklesu české burzy).
Otázkou může být: Proč právě teď zahraniční investoři odcházejí, když všechno je tak "skvělé" - ekonomika roste jako nikdy předtím? Odpovědět si můžeme zase lapidární otázkou typu: "A proč ne právě teď? - Když chci slušně prodat, musím prodat, když se daří, pak by mohlo být pozdě." A jak jsme mohli slyšet i ve volební kampani, ekonomice se velmi daří.
Primárním cílem zahraničních investorů nebylo dlouhodobě investovat do tuzemských akcií, ale využít vstupu nových zemí do Evropské Unie a jejich konvergence k Unii. Jejich příchod vzedmul vlnu zájmu o české akcie a zřejmě teď po úspěšné spekulaci není dál na co čekat - a tak odcházejí. Spekulovali především s efekty vstupu - to se povedlo, a je dobré odejít, když se daří.
Ostré propady jsou zřejmě umocněny i uzavíráním pozic domácích hráčů, které přilákal dlouhodobý růst českých akcií a nakupovali je o106 s použitím marže a nynější propad vyvolal problémy s jejích financováním.
Fundamentální hodnota – to, jak si vedou podniky, s jejichž akciemi se na burze obchoduje -se až na výjimky (Philip Morris) příliš nemění. Není tedy vlna, kterou způsobil odchod velkých hráčů umocněná problémy spekulantů na marži, kteří teď cedí krev, příležitostí opatrně vstoupit? Samozřejmě, že se stav ekonomiky může zhoršit, ale do budoucnosti nevidí nikdo.
Roman Skalický