Itálie zapomíná na jeden podstatný „detail“. A my často také

Není to tak dávno, co se živě diskutovalo o tom, že světové ekonomice, a zejména řadě ekonomik vyspělých, hrozí dlouhodobá stagnace. Tedy zjednodušeně řečeno stav, kdy se soustavně snažíme spořit více, než proinvestujeme, což vede k útlumu poptávky. Ta pak zaostává za nabídkou, což se projevuje nevyužitými zdroji, vysokou nezaměstnaností a souvisejícími neduhy. Rok 2017 a z velké části i 2018 přinesl značné oživení v globální ekonomice a úvahy o stagnacích šly do značné míry stranou. Rok 2019 ale podle všeho přináší ochlazení a je možné, že toto poptávkové téma opět nabude na aktuálnosti. Nicméně zapomínat bychom neměli ani na nabídkovou stranu ekonomiky. Pádnou připomínkou toho, že ne všechny problémy jsou poptávkové povahy, je dnes často diskutovaná Itálie. K této úvaze mě pobídla nová analýza od Natixisu, ze které jsou i první dva grafy. Ty se zaměřují na vývoj italské produktivity – první ukazuje meziroční změny, druhý indexovaný vývoj za posledních 20 let.