„Japan Twin Win“ umožní participovat oběma směry

… právě národy jako Německo a Japonsko, jejichž fašistické velikášství stálo život mnoho miliónů lidí. Jedinou útěchou pro britský „empire“ a francouzskou „Grande Nation“ je, že německý hospodářský zázrak a japonský „východ slunce“ jsou již dávno minulostí. Obě tehdejší velmoci v ose Berlín-Řím-Tokio se sice s hrubým domácím produktem ve výši zhruba 4.800 (Japonsko), respektive 2.800 miliard USD (Německo) nacházejí v žebříčku nejsilnějších ekonomik světa stále na druhé a třetí pozici, nicméně od počátku 90. let silně zadrhávají. V Německu to vypadá na vleklý úpadek. Znovusjednocení a konkurenční tlaky, vyvolané globalizací, přivedly německý stát blahobytu velmi rychle na hranici udržitelnosti, než se myslelo. V Japonsku mezitím došlo ke skutečnému kolapsu. Poté, co v roce 1990 splaskla bublina na akciovém trhu a především na trhu nemovitostí, potácela se země ve více než deset let trvající sestupné spirále, protkané bankovními krizemi, recesí a deflací.

Japonské akcie výrazně pokulhávají
Právě pohled na burzovní vývoj v posledních 15 letech jasně ilustruje, proč dokonce i samotní Japonci hovoří o „ztracené dekádě“: Zatímco vůdčí americký index S&P 500 dokázal per saldo posílit přibližně o 250 procent a i evropskému indexu EURO STOXX 50 se navzdory slabému Německu podařilo víc než ztrojnásobit svou hodnotu, kotuje se hlavní japonský index Nikkei 225 pořád víc než 60 procent v minusu. Ani pád „železné opony“, ani vítězné tažení internetu (v podstatě to byly tyto dva faktory, které hnaly kurzy na Wall Street a na evropských burzách ve „zlatých“ 90. letech do nových utopických výšin) nedokázaly na japonské investory udělat dojem. Každý nesmělý pokus o zotavení byl okamžitě zadušen děsivými firemními zprávami a pesimistickými konjunkturálními ukazateli. Teprve na konci globálního poklesu akciových trhů nastal i v Tokiu obrat; nyní je japonský index Nikkei 225 dokonce o krok napřed. Od května 2003 do listopadu 2005 vzrostla jeho hodnota skoro o 70 procent – hlavní evropský index EURO STOXX 50 si ve stejném časovém úseku přišel „jen“ na výnos 45 procent a americký S&P 500 se musel dokonce omezit na necelých 30 procent.

Strukturální změny v Japonsku: sbohem recese!
Tento náskok přitom rezultuje především z dynamiky posledních šesti měsíců – a ta nevznikla náhodou, neboť po řadě ekonomů a analytiků se nyní i (po útrpných zkušenostech z minulosti tradičně velmi zdrželivá) centrální banka (Bank of Japan, BoJ) nechala oficielně slyšet, že strašák recese je konečně minulostí. Mezinárodní měnový fond (MMF) podporuje tento odhad „vylepšením“ prognózy růstu v letech 2005 a 2006 z jednoho na dvě procenta. Proto se nabízí podrobit druhou nejdůležitější ekonomiku světa ještě jednou detailnější analýze.

Japonci si své „domácí úkoly“ splnili
Optimismus burziánů, odvozený z nejnovějšího posílení indexu Nikkei 225, je absolutně na místě. Na rozdíl od let 1995/96 a 1998/99, kdy se z fází růstu po krátkém doufání zase jen vyklubala past na „býky“, si teď Japonci konečně splnili své „domácí úkoly“. To platí hlavně pro banky, jejichž dobrodružné modely financování dovolily finanční excesy v 80. letech. Když spekulační bublina splaskla, dostaly se na šikmou plochu – členové představenstev museli na tiskových konferencích v slzách a zahanbeně uznávat bankrot svých institucí, nebo dokonce ze zoufalství ze ztráty dobrého jména dobrovolně volili sebevraždu. Tehdy to nebyla žádná vzácnost. Nyní ale účinkují radikální odpisy, vládou nařízené povinné fúze mnoha bankovních domů a silně zostřené předpisy pro zástavy půjček vlastním kapitálem: Místo thrillerů teď japonské banky předkládají čisté bilance, kvóta špatných úvěrů byla zredukována pod pět procent a navzdory nízkým úrokům lze také „vidět“ ziskové marže.

Japonsko silně těží z boomu v Číně
Zisky japonských průmyslových podniků už opět téměř dosáhly úrovně z roku 1990. Domácí poptávka je sice pořád ještě slabá, zato však o sobě dává slyšet export. Japonsko přitom profituje nejen z robustní globální ekonomiky, ale zejména z boomu v Číně a Jižní Koreji. Na rozdíl od západní Evropy, kde vzestup Číny do formátu světového velkovýrobce ničí rok od roku statisíce pracovních míst, se Japonsko včas postavilo konkurenci levné pracovní síly „před vlastními dveřmi“. Přitom posouvá do centra pozornosti především svou tradiční sílu z dřívějších období boomu – optimalizaci nákladů a procesů. Japonsko by proto mělo patřit k několika málo zemím, které budou v Číně nejen obchodovat, ale i skutečně docilovat zisk.

Japonské finance na cestě ke špici
To vše by mělo ale jen malou cenu, kdyby současně neprobíhala reforma zkostnatělých socioekonomických struktur. Ságami opředené společnosti „Japan Inc.“ jsou naštěstí na ústupu. Propojení mezi soukromým sektorem hospodářství a 50 let téměř bez přerušení vládnoucími liberálními demokraty značně ustoupilo a také celoživotní, konformisticky-familiérní vazby mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem již nejsou samozřejmostí. Podíl flexibilních pracovních vztahů aktuálně dosahuje 30 procent a i další tendence je silně rostoucí. Obzvlášť pozoruhodné je (zrovna třeba ve vztahu k Německu), že rázná deregulační politika nachází u občanů jednohlasně pozitivní odezvu. Při zářijových předčasných volbách byl přesvědčivou většinou hlasů potvrzen v úřadu ministerského předsedy reformátor Koizumi. Nyní má vytouženou legitimitu k realizaci pravděpodobně nejtěžšího projektu svého funkčního období – privatizaci Poštovní banky, která byla dosud blokována těžkopádným úřednickým aparátem. Měřeno výší vkladů je Poštovní banka největší bankou světa. Její avizovaný (dílčí) prodej by japonskou ekonomiku katapultoval na prozatím nikdy nedosaženou úroveň.

Dohánění ztrát: Nikkei 225 se zdvojnásobí
To by také mohl být rozhodný impuls, potřebný pro to, aby se u japonského indexu Nikkei 225 konečně vyvolala (bezpochyby existující) potřeba dohonit vzniklé ztráty oproti ostatním vůdčím akciovým barometrům. I tokijský akciový trh by mohl mít v horizontu čtyř až šesti let určitě potenciál na zdvojnásobení. Realistický kurzový cíl se předpokládá mezi 20.000 až 25.000 body (aktuálně: 16.000 bodů). Počítá se přitom spíše s pomalým a postupně vzestupným trendem než s robustním růstem. Krátkodobě by totiž musel být potenciální růst indexu Nikkei 225 „popostrčen“ zahraničními investory; soukromí japonští investoři naopak pociťují strastiplný a dlouhý pokles kurzů ještě natolik, že své úspory nechávají raději (většinou za méně než 0,5 procenta p.a.) ležet na bankovních kontech, než aby investovali do akcií. Pozvolná změna paradigmatu se však zdá být jen otázkou času: Demografický vývoj v Japonsku je ještě více alarmující než v Evropě; vzhledem k hrozícímu přestárnutí populace a dezolátnímu stavu penzijního systému budou mladší výdělečně činné osoby dříve nebo později nuceny k soukromému zabezpečení na stáří – a na to takřka nulový úrok nebude stačit.

Riziko 1: Japonské nacionalistické „pletichy“
Při veškerém optimismu by se ale neměla přehlížet i možná rizika spojená s investováním v Japonsku. A ta jsou v očích expertů rovněž úzce spjata se jménem Koizumiho: Podle stanov liberálně-demokratické strany odstoupí ministerský předseda na podzim 2006. Dosud však nebyl nalezen vhodný nástupce, takže pokračování reformního kurzu se nezdá být zrovna zajištěné. K tomu je nutné si uvědomit, že Koizumi, jenž navenek rád vystupuje jako přirozený liberál, je principielně neokonzervativec, který se vůči nacionalistickým „pletichám“ staví všelijak, jen ne odmítavě, a tím naprosto reprezentuje většinové mínění v zemi. Nejnovější důkaz o tom podal nedávno, když (už počtvrté během funkčního období) navštívil pochybný relikviář Yasukuni, v kterém je uctívána i řada válečných zločinců. Reakce sousedů na sebe nedala dlouho čekat – Jižní Korea předala neobvykle ostře formulovanou protestní nótu; čínská vláda byla dokonce tak pobouřena, že plánované návštěvy japonského ministra zahraničí Machimury byly bez okolků odřeknuty. Pokud Koizumi a další špičkoví politici, jako třeba Shintao Ishihara – pravicově populistický primátor Tokia, který je už brán jako budoucí člen vlády – nezanechají cílených provokací, mohlo by to poškodit nejen diplomatické, ale i hospodářské vztahy s Čínou. Přechodné bojkoty importu nelze vyloučit a tím způsobená „díra“ v odbytu by se asi nedala vykompenzovat výrazným oživením domácí poptávky. Navíc vztahy mezi Tokiem a Pekingem jsou zatíženy i mimo úroveň symbolických gest. Mezi oběma zeměmi dmýchá řada teritoriálních konfliktů; hned v několika oblastech se soupeří o důležitá naleziště surovin. Válečné střety jsou sice málo pravděpodobné, trvalé „řinčení mečů“, které by burzy neponechalo bez poskvrny, však nelze naproti tomu v žádném případě vyloučit – a právě proto Koizumi také připravuje mírné poupravení textu devátého odstavce japonské ústavy, v němž se země vzdává práva suverénních států vést válku. Akcie zbrojařských firem nyní na Kabuto Cho každopádně patří k favoritům…

Riziko 2: Obrovské japonské zadlužení
Další rizika jsou v obrovském zadlužení, které Japonsko nakupilo miliardovými podpůrnými konjunkturálními programy v průběhu osmdesátých let. Ty se vesměs všechny minuly účinkem (což by třeba Keynesiáncům a německým Lafontainistům mělo být dostatečným varováním!), vedly ale k tomu, že země má nyní „díru“ ve výši 160 procent hrubého domácího produktu – a sice především u Poštovní banky a jejích klientů. Privatizací Poštovní banky by mohla veřejná správa ztratit spolehlivý zdroj financí. Zároveň by mohl případný nárůst úroků citelně zhoršit (kvůli problémům v penzijním sektoru už tak mizernou) situaci ve státním rozpočtu.

Dosavadní produkty nejsou vhodné
Pod čarou nám z toho tedy vychází opravdu „vyostřené“ investiční prostředí, které lze popsat krátkou formulkou „70/30“: Existuje sedmdesátiprocentní šance na to, že dlouho churavějící obr nalezne v příštích letech znovu svoji starou sílu a index Nikkei 225 dokáže nastartovat svůj růstový potenciál a dohoní utrpěné ztráty. Tato šance je spojená s třicetiprocentním rizikem, že i aktuální kurzovní zotavení představuje zase jen přechodné nadšení, což by japonský akciový index asi znova mohlo „nalomit“. Finanční produkty s částečným zajištěním jsou sice pořád solidní základní investicí, ale protože na rostoucích kurzech lze participovat jen v poměru 1:1, budou reflektovat ten pravděpodobnější z obou scénářů jen podproporcionálně.

Profitovat z rostoucích a klesajících kurzů
Aby se dala v Japonsku zaujmout adekvátní pozice, musí přijít něco nového a Sal. Oppenheim, největší privátní banka v Evropě, nabízí finanční produkt. Mechanismus „Twin-Win“ udělá skutečnost ze starého investorského snu, spočívajícího ve vydělání peněz s jediným cenným papírem jak při rostoucích, tak při klesajících kurzech. Pokud v příštích šesti letech japonský index Nikkei 225 per saldo posílí, podílíte se na výnosu nejen v neomezené míře a v poměru 1:1, nýbrž i s pákou ve výši 1,4 procenta. Podaří-li se japonskému barometru na konci doby trvání skok nad hranici 20.000 bodů, bude nárůst hodnoty indexu o 25 procent znamenat pro vaše portfolio plus 35 procenta (=25 x 1,4). Dojde-li naopak na rizikový scénář a Nikkei 225 se bude na jaře 2012 kotovat pod aktuální úrovní, přemění se ztráty v poměru 1:1 v zisk; z 20procentního minusu se tak stane pozitivní 20procentní výnos. Tato „downside participation“ je ovšem navázána na jednu podmínku – nikdy během doby trvání certifikátu nesmí být dosažena, ani prolomena bariéra na 70 procentech emisní hodnoty indexu (ta bude stanovena po skončení doby úpisu 28. února).

Twin-Win zůstává vždy „outperformer“
Japonský index Nikkei 225 tudíž nesmí propadnout o víc než 30 procent, přičemž tato ochrana koresponduje s expertními odhady i s technicko-analytickou situací – na úrovních kolem 12.000 bodů má index silné linie podpory. Pokud by bariéra přesto byla prolomena, přemění se „Twin-Win“-certifikát na běžný „outperformer“; při zotavení nad dnešní úroveň byste tedy byli ve hře nadále s pákovým faktorem ve výši 1,4. Bude-li se index na konci doby trvání kotovat v blízkosti úrovně z doby emise, nevyděláte s certifikátem žádnou převratnou sumu. Tento scénář se však s ohledem na fundamentální podmínky jeví jako málo pravděpodobný - zcela v protikladu k Evropě, kde se kvůli omezeným růstovým vyhlídkám dá předpokládat stagnace.

Nejdřív trh, potom produkt
Při emisi „Japan Twin-Win“ stála na prvním místě pečlivá tržní analýza, bazírující na přiložené expertize, teprve potom byla zodpovězena otázka případné smysluplné strategie.

 Nabízený mechanismus je klasickým produktem na dlouhou trať, protože participace směrem dolů ovlivňuje hodnotu produktu teprve na konci doby trvání. Principielně by měli potenciální investoři plánovat investiční angažmá na „plnou distanci“ šesti let, přičemž „Twin-Win“ by měl podle sklonu k riziku zabírat jednu až dvě třetiny z celkové japonské alokace.

První emise Twin-Win produktu (říjen 2005) byla velmi úspěšná a na některé investory se již nedostalo. Sal. Oppenheim nyní nabízí k úpisu nový Japan Twin-Win (ISIN DE 000 SBL 34R 5). Výchozí hodnota podkladového indexu bude stanovena 28. února a 1. března se začne obchodovat na burze ve Stuttgarti. Více informací o úpisu certifikátu získáte na www.oppenheim.cz. 

Koncept Twin Win mezitím dorostl do samostatné skupiny produktů a stejné označení používají při svých emisích například Société Générale nebo Citigroup.